Noční svítící oblaka a rybář na Sečské přehradě 25. června 2021. Foto: Petr Horálek.
V průběhu tří dnů po sobě se podařilo pracovníkům Fyzikálního ústavu v Opavě zachytit hned tři jedinečné nebeské úkazy. Vzácná série atmosférických a astronomických jevů od 25. do 27. června 2021 byla zachycena s dávkou štěstí hned dvěma pracovníky ústavu: Deborou Lančovou a Petrem Horálkem. Ti na obloze postupně zachytili nezvyklý výskyt tzv. nočních svítících oblak až z Itálie, v Česku pak přelet Mezinárodní kosmické stanice před Sluncem proti oblačné obloze, a nakonec i relativně běžné, ale nesmírně fotogenické halo kolem Slunce.
Noční svítící oblaka 25. června – viděna až z Itálie
V současnosti probíhá sezóna tzv. nočních svítících oblak. Oproti běžné oblačnosti velice vysoko položená vrstva prachových částic obalených ledem (přičemž prach se do této mezosférické výšky okolo 85 km dostal mimo jiné i díky meteorům) není pozorovatelná na denní obloze. Tyto nezvyklé mraky proto vidíme až po západu Slunce, kdy je nasvětluje naše hvězda odspodu, zatímco na místě pozorování už postupuje soumrak a jsou vidět první hvězdy. Noční oblaka vypadají jako nepravidelné pavučiny svítící někdy až jasnou elektricky modrou barvou a vyhlížíme je okolo zemského pólu, kde je zrovna polární den (tedy okolo letního slunovratu). Obvykle se ukazují lidem z Evropy v severní polovině kontinentu, níže (ve střední a jižní Evropě) je jejich výskyt dosti vzácný.
Noční svítící oblaka z italského Maranella 25. června 2021. Foto: Debora Lančová.
Když 25. června naše kolegyně Debora Lančová cestovala italským Maranellem, nestačila se divit. Okolo 22. hodiny se jí nad severním obzorem, přímo nad továrnou na Ferrari, začala ukazovat noční svítící oblaka v plné kráse a Lančová je byla schopná zachytit i pouhým mobilním telefonem! Tak jasná noční oblaka (zkráceně NLC – z angl. Noctilucent Clouds) se nad Evropou vyskytují opravdu jen vzácně, 2x-3x za desetiletí! Ta stejná oblaka potom zaznamenal i Petr Horálek, který se nacházel u Sečské přehrady. Vyhlížel je v neobvyklé části nebe – nad západním obzorem (oblaka tedy ležela na stejné zeměpisné šířce jako Česko, ne-li níže).
Přelet Mezinárodní kosmické stanice 26. června – přes oblačnost coby filtr
Přelet Mezinárodní kosmické stanice ISS před Sluncem 26. června 2021. Foto: Petr Horálek.
Následující den, v sobotu 26. června, se schýlilo k fotografické výzvě: Ve zhruba 5 km úzkém pásu napříč celým českým územím bylo možné pozorovat velice kraťoučký, takřka prchavý přelet Mezinárodní kosmické stanice ISS přímo před sluneční diskem. Jev jako takový není vzácný, každý den se po světě dá pozorovat mnoho takových přeletů, ale základním kamenem úrazu je pochopitelně počasí a také velice krátké trvání jevu. To se počítá ve zlomcích sekund. Pozorovatel tedy musí být ve správný čas na správném místě a naslepo, takřka jen s přesným časem v ruce, „odcvakat“ co nejvíce snímků Slunce v kýžený čas. Dále je nutné uvažovat i fakt, že dráha kosmické stanice se neustále koriguje (stanici zbrzďuje zemská atmosféra a je tedy nutné ji jednou za čas zase „zvednout“ na vyšší orbitální hladinu) a tedy ani předpovědi nemusejí být do poslední chvíle zcela zaručené. Bez nadsázky se tedy dá říct, že „lov“ kosmické stanice před Sluncem je opravdu „o nervy“.
Aby byla kosmická stanice úhlově proti Slunci co největší, musí pozorovatel vybírat ty, které probíhají v létě a okolo pravého poledne, tedy v době, kdy je ISS nejvýše nad obzorem, a tedy nejblíže k pozorovateli. Takové přelety se v rámci Česka v červnu odehrály jen čtyři a bohužel ve všech případech je odsoudilo velice nejisté počasí. Ten poslední – v sobotu 26. června v 9:56 (tedy ještě dlouho před polednem, ale i tak to na pěkný záběr stačilo) se vydal pozorovat Petr Horálek do centra pásu na jih od města Seč u Chrudimi. Zkoušel i ty předchozí, ale počasí mu nepřálo. V tomto případě byl výhled na úspěch minimální – oblačnost pokrývala celé nebe a Slunce se ani 5 minut před úkazem neukázalo. Jen asi 50 sekund před prchavým přeletem se začala oblačnost mírně protrhávat a Horálek tak rychle zareagoval s jediným možným řešením – narychlo sundat z metrového objektivu filtr blokující jasnou zář Slunce, stáhnout citlivost a zkrátit expozici na minimum a pokusit se využít oblačnosti jako přirozeného filtru. Byl to risk – kdyby se jen o „chlup“ více projasnilo, zničilo by mu to čip na aparátu. Naštěstí se oblačnost více neprotrhala a Horálek kraťoučký přelet skutečně zachytil! A co víc – jen asi 20 sekund po přeletu se před Slunce opět nasunul neprůhledný mrak. Úkaz trval jen 0,95 sekundy a kosmická stanice v té době byla 576,4 km daleko od místa pozorování.
Jasné 22° halo kolem Slunce 27. června – nádherná podívaná v pravé poledne
Halo okolo Slunce v poledne 27. června 2021 nad Sečskou přehradou. Foto: Petr Horálek.
Trojici „šňůry“ šťastných záběrů nebeský úkazů završil nedělní pohled k oslnivému Slunci na obloze pokryté vysokou závojovitou oblačností, která v patřičné hustotě a konzistenci může při přechodu před slunečním diskem vykouzlit další velmi pěknou podívanou – halový jev. Těchto tzv. halových jevů je opravdu celá řada, přičemž nejčasněji se setkáváme s duhovým kruhem okolo Slunce či Měsíce, který má úhlový průměr 22°. O jeho vznik se starají šestiboké krystaly ledu obsažené ve zmíněné závojovité (cirrovité) oblačnosti. Sluneční světlo se láme na vnitřních stěnách těchto krystalek, a nejen že světlo ohýbá pod daným úhlem, ale také jej rozkládá na spektrum jako duha. Kruh je proto z vnější části zbarven do modro-fialova, z té vnitřní naopak do červena.
Příchod vysoké oblačnosti zejména nad středním a východním Českem v nedělních poledních hodinách dal vzniknout právě vhodným podmínkám pro pozorování tohoto slunečního hala. Oblačnost nebyla jednolitá, tudíž i viditelnost úkazu byla časově velmi limitovaná. Byl to opět Petr Horálek, který si v neděli po 13. hodině všimnul, že je halový kruh na nebi okolo Slunce opravdu výrazný, rychle doběhl pro foťák a stejně rychle nafotil několik záběrů hala přímo nad hladinou Sečské přehrady. Když začal fotit, halo už se pozvolna od pravého dolního okraje rozpadalo. I tak ale výsledný záběr ukazuje poměrně dramatickou nebeskou podívanou. Halové jevy můžeme vyhlížet i v následujících dnech, kdy se na obloze bude vyskytovat i více tohoto druhu oblačnosti.
Kontakty a další informace:
Mgr. Debora Lančová
Fyzikální ústav SU v Opavě
Email: debora.lancova@physics.slu.cz
Telefon: +420 776 072 756
Bc. Petr Horálek
PR výstupů evropských projektů FÚ SU v Opavě
Email: petr.horalek@slu.cz
Telefon: +420 732 826 853
Bc. Klára Jančíková
Sekretariát Fyzikálního ústavu v Opavě
Email: klara.jancikova@slu.cz
Telefon: +420 553 684 268
prof. RNDr. Zdeněk Stuchlík, CSc.
Ředitel Fyzikálního ústavu SU v Opavě
Email: zdenek.stuchlik@physics.slu.cz