Maximum meteorického roje Lyridy v roce 2020 nad Sečskou přehradou. Foto: Petr Horálek.
Ze soboty 22. na neděli 23. dubna časně ráno bude možné vyhlížet nejvíce meteorů z každoročního meteorického roje Lyridy. Tyto lidově zvané „padající hvězdy“ jsou v zemské atmosféře způsobené zánikem ledo-prachových částic uvolněných z jádra komety C/1861 G1 (Thatcher). Během maxima lze uzřít 10-15 meteorů za hodinu na tmavé obloze daleko od velkých měst a škodlivého světelného znečištění, vždy v časných ranních hodinách před rozbřeskem.
Meteorický roj je jev, při kterém proud částic meziplanetárního prachu (odborně meteoroidů) křižuje zemskou dráhu a tyto částice se pak při průletu zemskou atmosférou třou o molekuly vzduchu, postupně se vypařují a vytvářejí za sebou zářící stopu. Vznikají záblesky, které se odborně nazývají meteory, lidově „padající hvězdy“ nebo „létavice“.
Meteory ze souhvězdí Lyry
Název roje Lyridy pochází od názvu souhvězdí Lyry, z něhož meteory po většinu doby aktivity roje zdánlivě vylétají. V případě Lyrid leží toto místo – radiant – asi 8 stupňů západně od jedné z nejjasnějších hvězd oblohy – Vega ze souhvězdí Lyry. Na dubnové obloze stoupá souhvězdí Lyry i s jasnou hvězdou vysoko nad obzor až k ránu, ale částečně je pozorovatelné celou noc. V době maxima roje, tedy na konci dubna, je nejvýše po 5. hodině ranní, tedy až za rozbřesku. Radiant meteorického roje v našich zeměpisných šířkách dosáhne výšky nad 70° nad obzorem. Díky tomu lze v České a Slovenské republice pozorovat maximum roje s četností až 15 meteorů v hodině v časných ranních hodinách (tehdy většina meteorů zazáří nad obzorem, jen málo z nich pod ním).
Dlouhoperiodická kometa a občasné „meteorické spršky“
Maximum meteorického roje Lyridy v roce 2020 nad Sečskou přehradou s vyznačeným souhvězdím Lyry, hvězdou Vega a radiantem roje. Foto: Petr Horálek.
První zprávy o roji Lyridy pocházejí z roku 1863, kdy si roj astronomové spojili s kometou C/1861 G1 (Thatcher). Právě návrat komety v roce 1861 a následné mimořádné zvýšení aktivity roje Lyridy o dva roky později donutily astronomy zapátrat po dalších pozorováních tohoto roje v minulosti. Ukázalo se, že velmi výrazný projev Lyrid se odehrál už v roce 1803, historicky nejdřívější pozorování pochází dokonce už z 23. března 687 před naším letopočtem v Číně. Jde tak o historicky vůbec nejdéle zaznamenaný roj v historii lidstva. Samotná kometa se ke Slunci vrací jednou za přibližně 415 let, znovu se jejího návratu dočkají až další generace v roce 2283.
U roje je známo, že občas může poskytnout výrazné „spršky“. Z běžné nízké frekvence meteorů (10-15 za hodinu) aktivita prudce vzroste na několik stovek meteorů v hodině. To byl případ roku 1803, kdy hodinová frekvence vystoupala na 700 meteorů. Ve 20. století se podobné případy odehrály v letech 1922 a 1982. O něco menší zvýšení aktivity pak nastalo v roce 2000. Astronomové předpokládají, že podobného zvýšení aktivity Lyrid se dočkáme i ve 21. století, a to již v některém z roků v následujících dekádách. Pro přesnější předpověď je ale potřeba důkladnější pozorování Lyrid při každém jejich maximu – právě přesné sledování aktivity roje umožňuje lepší modelování hustoty proudu prachový částic, které Lyridy způsobují.
Letos velmi dobré podmínky
V roce 2023 má ale ideální podmínky – vrcholí ve 3 hodiny ráno 23. dubna (tedy v době, kdy už je radiant, odkud meteory zdánlivě vylétají, vysoko nad obzorem) a vůbec neruší Měsíc. Roj se vyplatí sledovat od 2. hodiny ranní do rozbřesku, a to daleko od měst, ideálně v horách nebo na vyvýšených místech s dokonalým výhledem, neboť meteory vylétají ve směru od souhvězdí Lyry prakticky kdekoliv na obloze. Z měst prakticky nemá význam roj sledovat – zář světelného smogu přesvítí většinu meteorů a člověk uvidí jen jeden-dva za celou noc.
Snadný cíl pro fotografy
Úkaz můžete i fotografovat. Rozhodně vám ale nepostačí pouhý kompaktní fotoaparát do ruky. V první řadě je třeba fotoaparát ustavit na nějaký stativ a namířit do vybrané části oblohy. Váš fotoaparát musí být schopen snímat i několikasekundové expozice (případně umožnit manuálně ovládat uzávěrku na libovolnou dobu, obecně je to označeno písmenem „B“). Jestliže tyto předpoklady vaše fotografická výbava splňuje, pak stačí v průběhu noci v náhodnou dobu namířit objektiv k obloze, otevřít uzávěrku (či spustit co nejdelší expozici) a čekat, že ve hvězdném poli, které váš fotoaparát právě zabírá, proletí nějaký jasnější meteor. Na snímku se pak projeví jako úzká světelná stopa, někdy i s občasnými zjasněními. Samozřejmě velkou výhodou může být světelný širokoúhlý objektiv, s jehož použitím se při kratších expozicích příliš neprojeví rotace Země (hvězdy se nebudou jevit jako malé obloučky, ale body) a zaberete větší část oblohy, tudíž zvýšíte šanci k zachycení nějaké meteorické stopy. Mimo meteorů je v časných ranních hodinách také už dobře vidět letní Mléčná dráha a za robřesku planeta Saturn.
Zdroje a další zajímavé odkazy:
[1] Mezinárodní meteorická Organizace IMO
[2] Stellarium (program)
[3] Vzácné nebeské úkazy v roce 2023 (Petr Horálek)
[4] Lyridy 2020 nad Sečí (Petr Horálek)
Kontakty a další informace
RNDr. Tomáš Gráf, Ph.D.
Fyzikální ústav SU v Opavě, vedoucí observatoře WHOO! a Unisféry
Email: tomas.graf@fpf.slu.cz
Telefon: +420 553 684 548
Mgr. Petr Horálek
PR výstupů evropských projektů FÚ SU v Opavě
Email: petr.horalek@slu.cz
Telefon: +420 732 826 853
Bc. Lucie Dospivová
Sekretariát ředitele Fyzikálního ústavu v Opavě
Email: lucie.dospivova@physics.slu.cz
Telefon: +420 553 684 267