Pozoruhodné a vzácné úkazy v roce 2026

Rok 2025 je téměř za námi a jistě vám z něho utkvělo několik vzpomínek na opravdu krásné úkazy na obloze. Viděli jsme úplné zatmění Měsíce, meteorické roje Perseidy a Geminidy, četné konjunkce, zákryt Venuše Měsícem, překvapivě jasná noční svítící oblaka, jasné komety a neposledně také několik polárních září. Rok 2026 rovněž nabídne zajímavé úkazy! Pod nebe nás nalákají opět meteorické roje, četné planetární konstelace, dva vzácné zákryty planet Měsícem, i dále možné polární záře viditelné z našeho území, ale především částečné zatmění Slunce a po dlouhých letech i úplné zatmění Měsíce.

Ve vybraném seznamu jsou nejzajímavější úkazy, které by (krom dopředu nepředpověditelného vývoje počasí) měly mít vhodné pozorovací podmínky a jsou pozorovatelné z Česka i Slovenska. Nejvýznamnějším úkazem roku 2026 bude bezesporu zatmění Slunce 12. srpna, které v Česku spatříme jako velké částečné a jako úplně bude pozorovatelné v relativně nedalekém Španělsku. Dočkáme se i pěkného částečného zatmění Měsíce 28. srpna. Z každoročních meteorických rojů bude většina nerušena měsíčním svitem, můžeme se tedy těšit na pohodlné sledování „padajících hvězd“. Rovněž nás potěší hned několik pěkných nebeských konstelací, a dokonce vzácnějšího denního zákrytu Venuše Měsícem. Sluneční aktivita (25. pozorovaný sluneční cyklus) již dosáhla maxima, ale je stále dosti vysoká, což i nadále znamená zvýšené šance na polární záře viditelné i z našeho území, tak jak k tomu bylo v průběhu let 2023–2025. Je dobré neustále sledovat sluneční aktivitu, viz dále. I v roce 2026 se může také objevit i jasnější kometa; informace o kometách lze průběžně sledovat například na stránce Gideona van Buitenena. Pro vyhlížení slabých objektů (komet, meteorických rojů, mlhovin a hvězdokup, či zvířetníkového světla) je potřeba vybírat noci, kdy neruší měsíční svit (tedy okolo novu) a cestovat za nimi mimo města, daleko od světelného znečištění. Fáze Měsíce v roce 2026 najdete například na stránce www.calendar-12.com/moon_phases/2026. O dalších úkazech Fyzikální ústav v Opavě podrobně informuje na webu progresy.physics.cz nebo www.astro-novinky.eu.

Celý rok 2026

• Po celý rok: Rozmanité měsíční úplňky
• Po celý rok: Možné polární záře

Leden 2026

• 3./4. ledna: Meteory ze ztraceného souhvězdí. Značka: Za úplňku
• 10. ledna: Nejjasnější Jupiter

Únor 2026

• 18. a 19. února: Planetární oblouk za soumraku

Březen 2026

• 8. března: Blízké rande Venuše se Saturnem
• Polovina března: Vyhlížejte světlo zvířetníku
• 20. března: Líbezné setkání Venuše a měsíčního srpku

Duben 2026

• 22. dubna: Meteory z roje Lyrid

Květen 2026

• 19. května: Pozoruhodná májová konstelace

Celé léto 2026

• Zkuste „ulovit“ skřítky

Červen a červenec 2026

• 9. června: Večerní setkání nejjasnějších planet
• 17. června: Planetární paráda za soumraku
• Červen a první polovina července: Vyhlížejte mrazivě krásná noční oblaka

Srpen 2026

• 12. srpna: Veleočekávané zatmění Slunce v Evropě
• 13. srpna: Letní rojení meteorů má skvělé podmínky!
• 15. srpna: Mars a trpasličí planeta Ceres u nebeské Přezky na boty
• 28. srpna: Zatmění Měsíce za rozbřesku
• Celý srpen a září: Mléčná dráha po setmění

Září 2026

• 14. září: Zákryt Venuše Měsícem aneb Dva nebeské srpky u sebe
• Druhá polovina září: Vyhlížejte opět světlo zvířetníku

Říjen 2026

• 4. října: Nejjasnější Saturn
• 11. října: Mars v Jesličkách
• 21. října: Říjnový prach z Halleyovy komety

Listopad 2026

• 2. a 3. listopadu: Pozoruhodná nebeská šňůra
• 7. listopadu: Nebeská konstelace pro skřivany
• 16. listopadu: Těsné setkání Jupiteru a Marsu
• Celý listopad: Občas zazáří jasná Taurida

Prosinec 2026

• 13./14. prosince: Zimní rojení Geminid
• 24. prosince: Velký vánoční Měsíc

Více

• Zdroje a doporučené odkazy
• Kontakty a další informace

Celý rok 2026

Po celý rok: Rozmanité měsíční úplňky

V roce 2026 nastane 13 měsíčních úplňků. Úhlově nejmenší úplněk se odehraje 31. května a půjde také o tzv. modrý Měsíc. S barvou to nemá nic společné, vychází z angl. termínu once in a blue moon, tj. podle jedné z definic jde o vzácný druhý úplněk v jednom kalendářním měsíci. Úhlově největší úplněk pak nastane na Štědrý den 24. prosince; fáze úplňku se odehraje ve 2:29 SEČ, jen 7 hodin před průchodem Měsíce přízemím ve vzdálenosti 356 649 km (více v prosincových úkazech).

V roce 2026 se také schýlí ke dvěma měsíčním zatměním: 3. března a 28. srpna. Březnové bude úplné, z našeho území jej bohužel nespatříme. To druhé, srpnové, bude velmi výrazné částečné a ze střední Evropy bude pozorovatelná první polovina jeho průběhu v časných ranních hodinách za rozbřesku, jak bude Měsíc zapadat (více v srpnových úkazech). Každý z úplňků má také podle tradičního amerického farmářského almanachu svůj přívlastek. Podrobnější přehled úplňků shrnuje tabulka níže, další informace o jednotlivých úplňcích sledujte v Lunární dílně astronoma Pavla Gabzdyla z Hvězdárny a planetária Brno.

Datum a čas úplňku	Název úplňku	Den v týdnu	Zajímavost
3. ledna 2026 v 11:04 SEČ	Vlčí Měsíc	Sobota	Půjde o jeden z úhlově největších úplňků v roce
1. února 2026 ve 23:10 SEČ	Sněžný Měsíc	Neděle
3. března 2026 SEČ	Červí Měsíc	Úterý	Nastane úplné zatmění Měsíce (v Evropě nepozorovatelné)
2. dubna 2026 ve 4:13 SELČ	Rašící Měsíc	Čtvrtek
1. května 2026 v 19:24 SELČ	Květový (Květinový) Měsíc	Pátek
31. května 2026 v 10:46 SELČ	Modrý Měsíc	Neděle	Název nesouvisí s barvou; půjde o vzácnější druhý úplněk v jednom kalendářním měsíci a třetí ze čtyř v jednom ročním období
30. června 2026 v 1:58 SELČ	Jahodový Měsíc	Úterý
29. července 2026 v 16:37 SELČ	Bouřkový Měsíc	Středa
28. srpna 2026 v 6:19 SELČ	Jeseteří Měsíc	Pátek	V časných ranních hodinách dojde k částečnému zatmění Měsíce, viditelné bude i z našeho území
26. září 2026 v 18:50 SELČ	Sklizňový Měsíc	Sobota
26. října 2026 v 5:13 SEČ	Lovecký Měsíc	Pondělí
24. listopadu 2026 v 15:55 SEČ	Bobří Měsíc	Úterý	Půjde o jeden z úhlově největších úplňků v roce
24. prosince 2026 ve 2:29 SEČ	Studený Měsíc	Čtvrtek	Půjde o úhlově největší úplněk v roce

Po celý rok: Možné polární záře

V roce 2026 by se mělo Slunce nacházet za maximem 11letého cyklu své aktivity, aktivita bude ještě stále zvýšená a je tedy opět možné, že budeme svědky i více polárních září viditelných nebo alespoň fotograficky zaznamenatelných z našeho území. Největší šance jsou na jaře a na podzim, ale i v ostatních měsících je dobré být na pozoru, sledovat sluneční aktivitu a s ní i aurorální monitory, které nám mohou pomoci s odhadem, či se zrovna v nejbližším období nějaká polární záře na obloze neukáže. Jak z těchto monitorů číst? Čtete dále.

V Česku a na Slovensku nečekejte jasné záře jako v severských oblastech, obvykle jsou zaznamenatelné jen fotograficky a očima je těžké je spatřit (mimo jiné i kvůli přemíře škodlivého světelného znečištění z měst). Zájemcům o pozorování polárních září doporučujeme sledovat tzv. aurorální monitory, na počítači https://www.solarham.com nebo https://www.spaceweatherlive.com, příp. mobilní aplikace Aurora Alerts (https://aurora-alerts.com/).

Důležitý je přitom ukazatel „Bz“ (kolmá složka IMF, tj. magnetického pole oblaku ze Slunce) – pokud tato hodnota klesne do záporných čísel, znamená to, že silokřivky IMF se lépe napojují na zemské magnetické pole a částice lépe vstupují do zemské atmosféry. Reálně a velmi často stačí na fotograficky zaznamenatelnou záři hodnoty již od Bz -10 nT, ale to platí, pokud tato hodnota trvá dostatečně dlouho a nekolísá střídavě do kladných hodnot. Dalším důležitým údajem je rychlost slunečního větru. Obecně platí, že čím vyšší rychlost slunečního větru a zápornější hodnota Bz, tím lépe, a při rychlosti nad 800 km/s stačí Bz -6 nT. Aplikace přitom využívají družicemi naměřené hodnoty slunečního větru v reálném čase, které můžete přímo sledovat zde: https://www.swpc.noaa.gov/products/real-time-solar-wind.

Spolu s výše zmíněným je uváděna ještě hustota částic na cm krychlový (více jak 15 částic je už silná hodnota) a tzv. Kp index (je-li hodnota vyšší jak 7, šance viditelnosti slabých září u nás jsou docela vysoké, při Kp 6 lze záře zkoušet zaznamenat fotograficky; tato hodnota ovšem neukazuje aktuální stav). Významná je také hemisférická síla (energetický příkon geomagnetické aktivity) uváděná v některých aurorálních monitorech. Pokud hodnota přesahuje 100 GW, je geomagnetická bouře už dost silná a umožňuje viditelnost polární záře z našich končin. Všechny údaje lze sledovat na této stránce: https://www.spaceweatherlive.com/en.html. Důležitý je také obrázek aurorálního oválu (https://www.solarham.net/oval.htm), tj. pravděpodobnosti, kde jsou silné záře nad hlavou (až červená zóna). Pokud tato zóna zasahuje cca nad úroveň Dánska, záře je možné nízko nad obzorem vyhlížet i u nás.

JAK VYSOKÉ HODNOTY? Příklady hodnot naměřených při silných polárních zářích v Česku a na Slovensku 23. dubna a 5. listopadu 2023 mohou lépe odhadnout, kdy se schyluje k podmínkám pro jasné polární záře i v tuzemsku. Konkrétně byly udávány následující hodnoty: Bz -21 nT, Rychlost větru: 460 km/s, Hustota 15 částic/cm³, Kp 6-7, Hemisférická síla 120 GW. Při takových (a výraznějších) hodnotách můžeme čekat záře i u nás, dokonce jasnější.

POZOR: I když NOAA (Národní úřad pro oceány a atmosféru, USA) modeluje pohyby slunečního větru a hustších oblaků nabitých částic, nelze tyto modely brát za směrodatné. Tedy, je-li předpovězeno, že například oblak doletí k Zemi ve 21 hodin, opravdu nečekejte, že úkaz ve 21 hodin nastane! Modelování pohybu slunečního větru je velice obtížné a vychází vesměs jen z dějů na Slunci a stavu jeho a zemského magnetického pole. Sluneční vítr ale k Zemi putuje až dva dny a za tu dobu se na své pouti může změnit své vlastnosti (rychlost, intenzitu, ale i směr). Polární záře se tedy nedají předpovídat s jistotou, pouze v hodnotách pravděpodobností.

Leden 2026

3./4. ledna: Meteory ze ztraceného souhvězdí. Značka: Za úplňku

Téměř pravidelně každý kalendářní rok začíná z astronomického hlediska jedním z nejbohatších meteorických rojů – Kvadrantidami (nebo též Quadrantidami). Roj je aktivní v období přibližně od 1. do 10. ledna. V mnoha ohledech lze o Kvadrantidách, jejichž mateřským tělesem je trochu netradičně planetka 2003 EH1, hovořit jako o jednom ze tří nejsilnějších meteorických rojů celého roku. Svědčí o tom především hodnota zenitové frekvence udávaná obvykle údajem 120 meteorů za hodinu (nebo spíše s proměnlivou frekvencí maxima mezi 60 a 200 meteory za hodinu).

Naopak v neprospěch roje hraje krátké trvání maximální aktivity roje (zhruba 6 hodin) a obecně vysoká pravděpodobnost oblačného počasí, znemožňujícího pozorování oblohy právě na začátku ledna. A když už se vyčasí, velice často ruší Měsíc, který právě v lednu bývá dost vysoko nad obzorem (a úplněk intenzivně přezáří noční oblohu). Přitom při dobrém počasí lze reálně počítat se spatřením kolem 60-80 meteorů roje za hodinu, a to zejména v časných ranních hodinách daleko od měst.

V roce 2026 maximum bohužel nastává za velmi nepříznivých podmínek. Vrchol aktivity lze pozorovat v noci ze 3. na 4. ledna 2026 (ze soboty na neděli), přičemž maximum nastane už 3. ledna ve 22 hodin SEČ). Aktivita po maximu bude klesat, ale spolu s vycházejícím radiantem roje před rozbřeskem se udrží na vyšších hodnotách. Radiant, nacházející se v již neexistujícím souhvězdí Zedního kvadrantu (zrušeno v roce 1922), tedy v dnešním souhvězdí Pastýře, se bude nacházet vysoko nad severovýchodním obzorem právě až v druhé polovině noci (tedy 4. ledna mezi půlnocí a 6. hodinou ranní). Celou noc ale bude rušit velmi jasný Měsíc ve fázi prakticky v úplňku vysoko v souhvězdí Blíženců. Na vyjasněné obloze se i za maxima roje objeví jen těch několik nejjasnějších meteorů. Mnohem lepších pozorovacích podmínek se Kvadrantidy dočkají už v následujícím roce.

10. ledna: Nejjasnější Jupiter

Ve středu 10. ledna 2026 v 9:34 SEČ se „královská“ planeta Jupiter octne v tzv. opozici se Sluncem. Bude tedy na opačné straně oblohy než Slunce, vycházet bude za soumraku, zapadat za rozbřesku, nejvýše nad obzorem bude o půlnoci. V této době bude Jupiter také nejjasnější, neboť díky efektivnímu zpětnému rozptylu slunečného záření bude velkou část slunečního světla dopadajícího na jeho povrch „posílat“ právě našim směrem. Jupiter najdeme jako nepřehlédnutelný objekt vysoko v souhvězdí Blíženců, a to i v přesvětlených městech. Okolo místní půlnoci bude také stoupat prakticky nejvýše nad obzor, jak jen je to v našich zeměpisných šířkách možné.

Nejjasnější bude i ze všech objektů po většinu noci z 9. na 10. ledna (ráno jeho jasu v den opozice konkuruje jen Měsíc ve fázi před poslední čtvrtí). Pokud na Jupiter zamíříte už malý dalekohled (případně navštívíte nejbližší lidovou hvězdárnu), budete odměněni pohledem nejen na zploštělý kotouček samotné planety (přičemž zploštění způsobuje rychlá rotace Jupiteru, okolo své osy se otočí za pouhých 9 hodin a 55 minut), ale také jasnými měsíci, které jej doprovází. V rovině okolo Jupiteru obíhají Io, Europa, Ganymedes a Callisto viditelné už v triedru. Ve větším dalekohledu pak zjistíme, že povrch plynného Jupiteru je pokryt rovnoběžnými tmavými a světlými atmosférickými pásy. Také si všimneme, že v noci před opozicí se Europa schová za Jupiter na necelé tři hodiny – mezi 23:48 a 2:38 SEČ. Budeme tedy moci sledovat jak její zákryt „královskou planetou“, tak její výstup zpoza planety o necelé tři hodiny později.

Únor 2026

18. a 19. února: Planetární oblouk za soumraku

Pokud se vám ve středu 18. února 2026 a ve čtvrtek 19. února vždy po 18. hodině SEČ naskytne nerušený výhled na projasněné nebe nad západo-jihozápadní obzorem, budete odměněni pozoruhodnou nebeskou konstelací. Jasnou Venuši bude do nezvyklého nebeského oblouku doplňovat mladý Měsíc s Merkurem a vysoko nad obzorem planeta Saturn. V obou dnech bude nejníže nad obzorem Venuše, která by se ale měla dát uzřít už přibližně půl hodiny po západu Slunce velmi nízko nad obzorem.

Měsíc bude patrnější až ve čtvrtek 19. února, a to jako úzký srpek s popelavým svitem (sluneční světlo rozptýlené Zemí k jinak nepřímo osvětlené části zbytku měsíčního disku). Toho dne bude i jinak obtížně pozorovatelná planeta Merkur v největší východní elongaci, tedy v úhlově největší vzdálenosti od Slunce na večerní obloze, a na čistém nebi se tedy bude dát snadno objevit i pouhýma očima. Spatřit celou konstelaci ale bude chtít opravdu dobré pozorovací místo s výhledem na ideální jihozápadní až západní obzor; vhodný tedy bude nějaký kopec nebo prostředí hor.

Na své si přitom přijdou i fotografové – konstelace bude doslova vybízet ke krásným záběrům s pozemskými objekty daleko na obzoru, například košatými stromy, architektonickými památkami a podobně. Vzhledem k jasnosti objektů nebude problém konstelaci zaznamenat i na chytrý telefon. Ovšem pozor: Celý oblouk i s Venuší bude k vidění opravdu krátce.  Pokud začnete vyhlížet okolo 18. hodiny (čím více na východ, tím dříve!), Venuše zapadne jen asi čtvrt hodiny poté.

Březen 2026

8. března: Blízké rande Venuše se Saturnem

První těsné konjunkce roku 2026 se dočkáme v neděli 8. března 2026 ve večerních hodinách. Nízko nad západním obzorem přibližně mezi 18:30 a 19. hodinou SEČ bude možné spatřit úhlově velmi blízko sebe jasnou planetu Venuši s výrazným Saturnem. Obě planety bude od sebe dělit úhlová vzdálenost pouhého přibližně 1° (dvou měsíčních úplňků vedle sebe).

V malém hvězdářském dalekohledu (s průměrem nad 10 cm) se obě planety vejdou do stejného zorného pole. Venuše se bude v teleskopu jevit jako oválek ve fázi podobné Měsíci několik dní před úplňkem. Saturn zase ukáže své výrazné prstence. Velmi nizoučko nad obzorem objeví zkušení pozorovatelé také slabou planetu Neptun, která bude s jasnou planetární dvojicí tvořit malý rovnoramenný trojúhelník. Její vyhledání bude ale za jasného soumraku velmi obtížné.

Na úspěšné spatření této vzácné konjunkce bude zapotřebí místo s dokonalým výhledem k západnímu obzoru a také velmi čistý vzduch. Planety totiž zapadnou ještě za pokročilého soumraku přibližně hodinu a čtvrt po západu Slunce.

Celá polovina března: Vyhlížejte světlo zvířetníku

V pátek 20. března 2026 v 15:45 SEČ se Slunce na obloze octne v tzv. jarním bodě a na severní polokouli nastane jarní rovnodennost. A právě s ní bude možné za nejlepších podmínek vyhlížet „březnovou zář pro fajnšmekry“ – tzv. zvířetníkové světlo. V roce 2026 jsou k tomu podmínky ideální, neboť v polovině března – tedy krátce před datem rovnodennosti – na večerní obloze neruší Měsíc. Ten bude 18. března 2026 v novu. Daleko od měst bude tedy výhled ke zvířetníkovému světlu zcela nerušen. Nejlepší jarní období v roce 2026 pro vyhlížení zvířetníkového světla nastane mezi 7. a 20. březnem. V té době jej pozorujte po soumraku nad západním obzorem daleko od měst.

Zvířetníkové světlo se táhne podél ekliptiky (roviny zemské dráhy, která se na obloze pomyslně promítá do zvířetníkových souhvězdí – odtud ten název) a nejde vlastně o nic jiného než prach v okolí Slunce soustředěný do rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku a který rozptyluje sluneční záření. Když tedy Slunce zapadne a následně skončí i soumrak, obloha ztmavne a nad západním obzorem lze proti hvězdnému pozadí najít mlhavý kužel neostré záře. Díky sklonu ekliptiky vůči horizontu se právě v období jarní rovnodennosti zvířetníkové světlo od obzoru nejvíce vyklání a je tudíž večer nejlépe vidět (stejné podmínky se pak nabízejí na zářijové obloze před rozbřeskem). Kužel se navíc v druhé polovině března na opravdu tmavé obloze nese až k hvězdokupě Plejády v souhvězdí Býka a vytváří se slabým obloukem zimní Mléčné dráhy pozoruhodnou kompozici, o níž se každým rokem snaží mnoho fotografů na severní zemské polokouli s nějakou pěknou pozemskou krajinou v popředí. V roce 2026 pohled ke světlu zpočátku doplní nízko nad obzorem za soumraku planeta Venuše (v den rovnodennosti s mladým Měsícem, viz dále). Po celé období bude vysoko v souhvězdí Blíženců také jasná planeta Jupiter. Na opravdu tmavé obloze tedy bude „hrot“ kužele zvířetníkového světla dosahovat až k jasným hvězdokupám Hyády a Plejády.

Světlo je bohužel přibližně 70x slabší než obloha v přezářených velkoměstech, a proto je nutné k jeho spatření vyrazit na pozorovací místo, kde neruší ani světelný smog, ani případná mlha. Je samozřejmě zapotřebí jasného počasí. V České republice se dá úkaz sledovat například na Vysočině, Šumavě, v Novohradských horách, v Beskydech, Jeseníkách, na Manětínsku či v Orlických a Jizerských horách (kde jsou oblasti vyhlášené jako Rezervace tmy), na Slovensku pak z horských oblastí jako například Nízké Tatry, Veľká a Malá Fatra, ale i Muráňská planina nebo (především) z Parku tmavej oblohy Poloniny. Pokud se tedy nacházíte poblíž těchto oblastí či prostě obecně dál od velkých měst, můžete už v těchto dnech vyhlížet poměrně výrazný světelný kužel, sahající do výše až 60° nad obzor, a to v době, kdy je Slunce již déle jak hodinu pod obzorem (tedy kolem 19:00 SEČ a později). Podrobnější informace o zvířetníkovém světle najdete například v článku z roku 2021.

20. března: Líbezné setkání Venuše a měsíčního srpku

Právě v den jarní rovnodennosti, v pátek 20. března 2026, se nízko nad západním obzorem schýlí k pěkné nebeské konstelaci: Jasnou Venuši shora doplní Měsíc ve fázi úzkého srpku se svým popelavým svitem (sluneční světlo rozptýlené Zemí směrem k přímo neosvětlené části Měsíce). Úkaz bude pozorovatelný už za soumraku okolo 18:30 SEČ, kdy jasnou Venuši na čistém nebi objevíme asi 10° vysoko nad západním obzorem (na Slovensku už dříve) a srpek Měsíce s dobrým zrakem odhalíme asi 5° severně nad ní. Jak bude soumrak postupovat a obloha tmavnout, začne vynikat i zmíněný popelavý svit Měsíce. Ten začne být lépe patrný po 19. hodině SEČ. Obě tělesa zapadnou okolo 20. hodiny SEČ, na pozorování konstelace tedy nebude moc času. K pozorování je přitom nutný, kromě jasného počasí, zejména dokonale odkrytý západní obzor. Ideální je tedy pozorovat z nějakého nezalesněného kopce.

22. dubna: Meteory z roje Lyrid

Každoročně okolo 22. dubna vrcholí meteorický roj Lyrid, jehož mateřskou kometou je C/1861 G1 (Thatcher). Roj nemá příliš vysokou aktivitu, obvykle okolo 18 meteorů v hodině (vzácně ale může krátkodobě vystoupat nad 90 za hodinu, jako tomu bylo například v letech 1922 nebo 1982). V roce 2026 má velmi dobré pozorovací podmínky, protože při jeho pozorování nebude příliš rušit svým svitem Měsíc, který by jinak slabší meteory přezářil. Vysoká aktivita roje se ale neočekává.

I když roj vrcholí v nočních hodinách 22. dubna (vrchol je předpovězen na 21:40 SELČ), jeho maximum není nijak ostré a dá se tedy sledovat jak v předcházející, tak následující noci. Nejvíce meteorů se ukáže v noci 22./23. dubna 2026. Měsíc se přitom objeví v nocích okolo maxima roje jen večer ve fázi několik dní před první čtvrtí. Nejvhodnější je meteory z Lyry vyhlížet v časných ranních hodinách (od 2. hodiny do rozbřesku), tedy v době, kdy už je radiant v souhvězdí Lyry, odkud meteory zdánlivě vylétají, vysoko nad obzorem.

K pozorování je potřeba vybrat místo alespoň 50 km daleko od měst, ideálně v horách nebo na vyvýšených místech s dokonalým výhledem, neboť meteory vylétají ve směru od souhvězdí Lyry náhodně po celé obloze a jsou poměrně slabé. Z měst prakticky nemá význam roj sledovat – zář světelného smogu přesvítí většinu meteorů a člověk uvidí jen jeden-dva za celou noc. Na pozorování netřeba dalekohled, stačí s teplým vybavením (oblečením, spacákem, lehátkem či karimatkou) pozorovat ve volné přírodě a dívat se kamkoliv do oblohy.

Úkaz se můžete pokusit i fotografovat. Nezbytný je stativ, fotoaparát s možností dlouhé expozice a širokoúhlým záběrem. Fotoaparát nejprve ustavíte na stativ a zkontrolujete, zda se vám netřese například kvůli větru. Následně nastavíte vyšší citlivost, zaostříte objektiv na nekonečno, nastavíte nejdelší možnou expozici a zamíříte do libovolné části oblohy. Fotografujte se samospouští či přes dálkové ovládání, aby se ani při tomto kroku fotoaparát neroztřásl. Proces opakujte (či využijte sekvenčního snímání), dokud do záběru nevletí kýžený meteor.

Květen 2026

19. května: Pozoruhodná májová konstelace

V druhé polovině května 2026, konkrétně mezi pondělím 18. a středou 20. května, se na pozdní večerní obloze vysoko nad západním obzorem schýlí k vizuální „lahůdce“. Jasné planety Jupiter a Venuši doplní výrazný dorůstající Měsíc s popelavým svitem (sluneční světlo rozptýlené Zemí k jinak nepřímo osvětlené části zbytku měsíčního disku). Celou tuto nebeskou „parádu“ ještě doplní jasné hvězdy Castor a Pollux ze souhvězdí Blíženců a úhlově vzdálenější hvězdy Capella (souhvězdí Vozka) a Procyon (souhvězdí Malého psa).

Nejkrásněji se přitom tato konstelace bude jevit v úterý 19. května, kdy se Měsíc octne téměř symetricky uprostřed nad spojnicí mezi Venuší a Jupiterem, úhlově prakticky stejně daleko od obou planet. Na nebi tak tělesa vytvoří velký úzký rovnoramenný trojúhelník. Vzhledem k vysoké jasnosti všech zmíněných těles bude tato úhlově rozsáhlá konstelace pozorovatelná i z měst a snadno zaznamenatelná i na aparáty chytrých telefonů. Navíc se bude dát sledovat po zmíněné tři večery poměrně dlouho: Všechny objekty se začnou objevovat za soumraku poměrně vysoko nad západem okolo 21:30 SELČ a zapadat budou až po více jak dvou hodinách později nad severozápadním obzorem.

Celé léto 2026

Zkuste „ulovit“ skřítky

Každoročně se v letních měsících za vysoké bouřkové aktivity v Evropě dají zaznamenat (a vzácně i vizuálně pozorovat) nadoblačné blesky známe jako červení skřítci. Tento jev poprvé teoreticky popsal skotský fyzik Charles Wilson (1869–1959). Ve 20. letech 20. století se o něm zmínil jako o možném jevu způsobeném silným výbojem nad masivními bouřkovými oblaky vysoko v zemské atmosféře. Sám dokonce údajně jednoho skřítka v roce 1956 na vlastní oči uzřel, ale bez důkazu mu nikdo nevěřil.

Zájem o ně vzrostl až po roce 1989, kdy byly poprvé reálně detekovány během zkoušek aurorální kamery v americké Minnesotě. Velmi zdařilé záznamy pak pocházejí přímo z paluby Mezinárodní kosmické stanice ISS, které díky průzračnému prostředí z vesmíru daly vědcům nesporný záznam o jejich existenci. Fascinovaní nadšenci záhy rychle začali hledat způsoby, jak je zachytit i ze Země. V roce 1990 byla existence výbojů v horní atmosféře poprvé odborně prezentována a spolu s pozdějšími záznamy (nejen z ISS) se začíná psát historie jejich výzkumu.

Tyto extrémně krátké jevy vznikají jako „nadbouřkový“ protipól silného výboje s pozitivním nábojem, blesku mezi mrakem a zemí při masivních bouřkách typu MCS (z angl. Mesoscale Convective System, neboli Mezosynoptický konvektivní systém). Skřítci pak emitují v řádu setiny sekundy vysoko ve vzduchu jako 100metrové koule ionizovaného vzduchu, které „vystřelí“ z výšky asi 80 km nad zemským povrchem 10procentní rychlostí světla. Rychle je následuje skupina vzhůru stoupajících ionizovaných kuliček, které za extrémně krátký čas zase pohasnou. Celý úkaz tak trvá zlomek sekundy a jen zkušený pozorovatel, který ví, kam se zrovna dívat, jej může uzřít jakou kraťoučký záblesk proti hvězdnému pozadí i pouhýma očima.

Červení skřítci jsou nositelem nesmírné elektromagnetické energie a narudlou barvu jim vtiskává excitace atomů dusíku v jakýchsi trubicích, které je tvarují do mysticky vzhlížejících soudržných vlásečnic, dávajících úkazu tvar květáku. Dají se zachytit nad bouří i přes 500 km vzdálené od pozorovatele, neboť jejich základna leží okolo 50 km nad zemí a vrchní patra dosahují dvojnásobné výšky, tedy asi 95 km nad zemí (vysoko nad vrcholem troposférické oblačnosti, tedy i bouřek). Jsou to tedy ve skutečnosti velmi rozsáhlé výboje, navzdory svému názvu, neboť dosahují rozměrů řádově desítek kilometrů! Problém ovšem je, že ačkoliv jsou skřítci poměrně dosti jasným úkazem, samotný výboj trvá jen zlomek sekundy. A to dává fotografům velmi omezené možnosti jej zachytit, neboť při delší expozici se jinak dobře zachycený skřítek záhy ztratí na nastřádaném světle v pozadí snímku.

Červení skřítci se dají zachytit i na obyčejnou (bez)zrcadlovku upevněnou na stativu. Chce to určité zkušenosti, připravenost, trpělivost a notnou dávku štěstí. Podstatné je vědět, v jakém směru se od místa pozorování nachází takový bouřkový MCS systém a namířit do toho směru aparát se světelným objektivem. Bouřkový systém musí ležet ve vzdálenosti alespoň 100 km (aby jeho oblak nevystupoval příliš vysoko nad obzor) a maximálně 800 km (v případě velmi vzdálených bouří je třeba mít dokonale odkrytý obzor ve směru bouře). Snímání pak probíhá tak, že pozorovatel odhadne ze známého směru a vzdálenosti bouře – například přes Blitzortung.org a měření vzdáleností v Google mapách – a známé výšky výskytu skřítků, kam má namířit foťák. Do toho směru namíří aparát a na zcela otevřenou clonu světelného objektivu začne snímat krátké expozice v řádu 2-6 sekund. ISO se volí v závislosti na podmínkách (například podle měsíčního svitu) v řádu několika tisíc. Alternativně lze využít videosnímání citlivějšího aparátu, pakliže má mód videa větší rozlišení (aspoň 4K), a snímek jevu pak získat z dílčích obrazů videa. Pokud pozorovatel správně určí místo na obloze, kde se skřítci mohou objevovat, dobře tam zamíří, například podle poloh známých hvězd v tom směru, a bouře je produktivní na nadoblačné blesky, je šance červeného skřítka zachytit.

Červen a červenec 2026

9. června: Večerní setkání nejjasnějších planet

K velmi krásné nebeské podívané se schýlí ve večerních hodinách v úterý 9. června 2026. Nejjasnější planety Sluneční soustavy – Venuše a Jupiter – se na večerní obloze přiblíží na úhlovou vzdálenost jen 1,5° (zhruba tři měsíční úplňky vedle sebe). Samotné maximální přiblížení nastane ještě za denního světla ve 14:35 SELČ, ale po soumraku budou planety ještě úhlově dost blízko. Navíc je najdeme u „zlaté brány ekliptiky“, tedy setrvají dlouho nad obzorem. Jasná dvojice se objeví za soumraku nad západním obzorem okolo 21:30 SELČ (čas se bude lišit v závislosti na místě pozorování řádově v minutách), slabší Jupiter bude ležet jižně (vlevo dole) od výrazně jasnější Venuše. Při pohledu pouhýma očima budou dosti blízko sebe a vizuálně nepřehlédnutelné i z měst až do jejich západu před okolo 23:30 SELČ za severozápadním obzorem.

Planety nebudou na nebi osamocené. Jak soumrak pokročí, úkáže se nízko nad severozápadem také slabší Merkur, který zapadne okolo 23. hodiny (v závislosti na místě pozorovatele). Severně od Jupiteru s Venuší se budou nacházet jasné hvězdy Castor a Pollux v souhvězdí Blíženců. Východně se také v triedru bude dát najít otevřená hvězdokupa M44 (lidově zvaná „Jesličky“ nebo „Včelí úl“) . Půjde tedy o velmi fotogenický pohled už při pohledu pouhýma očima a snadno zachytitelný i na chytré telefony. Navíc vzhledem k načasování úkazu není vyloučeno, že v okolí data konjunkce (ne-li přímo v ten den) se na obloze zjeví i noční svítící oblaka (viz dále).

V malém dalekohledu (s průměrem nad 10 cm) při malém zvětšení budeme moci Jupiter s Venuší sledovat v jednom zorném poli. Venuše se bude jevit jako velmi nápadný bělavý oválek (s fází podobnou Měsíci mezi první čtvrtí a úplňkem), Jupiter jako kotouček s pruhy (atmosférickými pásy) a v jeho blízkosti se v jedné rovině ukáží 3 „Galileovské měsíce“ – Europa, Io a Ganymedes. Čtvrtý, Europa, se bude promítat ve větších teleskopech před samotnou planetou. Nenechte si jej proto ujít.

17. června: Planetární paráda za soumraku

Jen 4 dny před letním slunovratem, ve středu 17. června 2024, si večerní nebe připraví velmi pěknou podívanou. Velmi nízko nad severozápadním obzorem se mezi 22. a 23. hodinou SELČ bude dát za jasné oblohy vyhlížet nezvyklé planetární setkání. Prchavý Merkur doplní v téměř dokonalé přímce jasná planeta Jupiter a velmi výrazná Venuše. U té se navíc v těsné úhlové blízkosti bude promítat mladý Měsíc s popelavým svitem (sluneční světlo rozptýlené Zemí k jinak nepřímo osvětlené části zbytku měsíčního disku). Triedrem se pak bude dát poměrně snadno identifikovat pátý objekt v přímce: otevřená hvězdokupa M44 (Jesličky) v souhvězdí Raka. Za pokročilého soumraku se do blízkosti této nebeské přímky také přidají jasné hvězdy Castor a Pollux v souhvězdí Blíženců. Není vyloučeno, že se zrovna toho večera ve stejné nebeské oblasti nevyskytnou i noční svítící oblaky. Na úspěšné pozorování je každopádně nutné místo s dokonale odkrytým severozápadním obzorem.

Červen a první polovina července: Vyhlížejte mrazivě krásná noční oblaka

Od počátku června přibližně do poloviny července se z území střední Evropy naskýtá každoročně možnost vyhlížet nezvyklý typ oblačnosti, tzv. Noční svítící oblaka (zkratka NLC z anglického Noctilucent Clouds). Oproti běžným oblakům se NLC nacházejí mimořádně vysoko, zhruba 85 km nad zemským povrchem a přes den nejsou vůbec vidět. Pozorovatelné se stávají jen za soumraku nebo za úsvitu díky jejich nasvětlení Sluncem, které se v té době nachází hluboko pod obzorem a oblaky tak vynikají jako bělavé, stříbřité či elektricky modré závoje nízko nad severním obzorem proti tmavé obloze. Nejčastěji se vyskytují v týdnech okolo letního slunovratu, který letos připadá na 21. června. Pokud jsou výrazné, dají se zaznamenat i na aparáty chytrých telefonů.

Oproti běžné oblačnosti, která se nachází ve výšce maximálně 15 kilometrů (u bouřkových oblak vzácně až 20 kilometrů), se Noční svítící oblaka nacházejí výrazně výš – v mezosféře asi 85 kilometrů nad zemským povrchem. Řídká oblaka se vytvářejí pouze tehdy, je-li v mezosféře ustálená teplota okolo -130°, což se odehrává v období letního slunovratu (na severní polokouli tedy v týdnech okolo 21. června). První pozorování oblak pochází z konce 19. století, rozvoj digitální fotografické techniky zejména v posledních letech je umožnil zaznamenávat snadno a četně po celém světě. Kvůli vysoké sluneční aktivitě je i malá šance, že se zadaří je zaznamenat spolu s možnými polárními zářemi.

Noční oblaka vznikají nabalováním ledových krystalků na prachové částice, které v této výšce zanechal meteorický prach, sopečné erupce (velký výskyt NLC v posledních letech způsobil i materiál z erupce sopky Tonga) nebo i průmyslová činnost lidí. Led se v této výšce vytváří především reakcí atmosférického kyslíku s vodíkem pod vlivem slunečního záření či fotochemickým rozpadem metanu. Vloni se také spekulovalo, že za jejich výskytem stojí nadměrný počet startů raket zejména Falcon Heavy společnosti SpaceX. Tato spekulace ovšem nebyla doposud potvrzena. Zcela jistě za výskytem oblak ale stojí lidská průmyslová činnost: NLC se výrazně více začaly objevovat na nebi od roku 1885, tedy v průběhu průmyslové revoluce. Podle nedávných vědeckých studií (např. v Geophysical Research Letters) vyšší výskyt Nočních svítících oblak úzce souvisí i s urychlující se změnou klimatu.

Noční oblaky přímo nesvítí, ale rozptylují záření ze Slunce nacházejícího se pod obzorem. Protože oblaky leží ve výšce okolo 85 km, dá se snadno spočítat, že Slunce musí ležet v hloubce asi 6°-16° pod obzorem, tedy v době, kdy už je u nás hluboký soumrak. V našich zeměpisných šířkách je můžeme v červnu a první polovině července vyhlížet mezi 22. hodinou a půlnocí, nebo ráno mezi 2. a 4. hodinou (letního středoevropského času), a to vždy na severu, resp. mezi severozápadním a severovýchodním obzorem. Jejich výskyt se nikdy nedá předpovědět dopředu, je tedy nutné v tomto období a ve zmíněných časech vyhlížet do směrů, kde se mohou objevit. Je také nutné mít co nejlépe odkrytý severní obzor.

Neboť výskyt oblak není pro každou noc jistý, je proto třeba neustále vyhlížet v inkriminovaných časech oblast okolo severního obzoru, nebo sledovat webkamery směřující tím směrem. V Česku i na Slovensku se nacházejí desítky takových kamer, patřících zpravidla hydrometeorologickým ústavům, ale také soukromým organizacím (například horským střediskům). Pokud se na kamerách v daných časech, tedy mezi 22. hodinou a půlnocí či ráno mezi 2. a 4. hodinou, objeví struktury připomínající NLC, může pozorovatel s předstihem několika desítek minut zareagovat a úkaz jít vzápětí pozorovat na vlastní oči (nebo jej fotografovat). Zájemci, kteří by o úkaz nechtěli přijít, se mohou zaregistrovat k odběru zpráv upozorňujících na viditelnost NLC na stránce ukazy.astro.cz/nlc-registrace.php.

Noční svítící oblaky se dají snadno vyfotografovat. Jde totiž zpravidla o poměrně výrazný úkaz, navíc probíhající v době soumraku nebo úsvitu, kdy je ještě relativně světlá obloha. Dost záleží jen na tom, jak rozsáhlá NLC na obloze jsou. Pokud se rozkládají jako slabý závoj nízko nad obzorem, je nutný světelnější objektiv a fotoaparát na stativu. V případě těch opravdu rozsáhlých postačí mnohdy chytrý telefon a mód panoramatického snímání, neboť NLC se mohou rozkládat na velké úhlové ploše od severozápadu k severovýchodu. Nejkrásnější snímky přitom vznikají, jsou-li NLC komponovány s nějakým hezkým pozemským objektem – klidnou vodní hladinou, městskými památkami nebo třeba košatým stromem. Svá pozorování můžete nahrát do galerie na webu ukazy.astro.cz, kde vzniká dlouhodobá databáze pozorování tohoto úkazu.

Srpen 2026

12. srpna: Veleočekávané zatmění Slunce v Evropě

Po roce a půl se ve středu 12. srpna 2026 nad Českem a Slovenskem odehraje částečné zatmění Slunce. Jde o první úplné zatmění Slunce pozorovatelné i z Evropy od roku 1999, o nejvýraznější částečné zatmění Slunce pozorovatelné ze střední Evropy až do 2075 a také nejblíže položené úplné zatmění Slunce k Česku a Slovensku do roku 2081. Jako úplné bude pozorovatelné v úzkém pásu v Grónsku, na Islandu a zejména v snadno dostupném Španělsku. Jde tedy o mimořádně vzácnou astronomickou událost!

Česko i Slovensko se bude nacházet na okraji zóny maximální fáze částečného zatmění při západu Slunce. Krásnější a ve všech ohledech podmanivější úplné bude přitom toto zatmění pozorovatelné v úzkém pásu na území Grónska, Islandu a Španělska, kam se za ním také mnoho zájemců chystá vycestovat. Jako částečné jej rovněž uvidí lidé v severní polovině USA, na Aljašce a ve velké oblasti severní a západní Evropy. Na území Česka a Slovenska bude viditelné večer při západu Slunce. Při největším zákrytu bude Měsíc zakrývat více jak 86 procent slunečního disku (jih a západ Čech).

Celý úkaz ve střední Evropě potrvá necelou hodinu (na východě Slovenska výrazně méně) a pozorovat jej bude možné pouhýma očima (přes bezpečný filtr – viz níže). Zcela jistě budou probíhat četná pozorování i na českých a slovenských lidových hvězdárnách, na úkaz se ale můžete podívat i sami z pohodlí vašeho domova. Pochopitelně zkušenější pozorovatelé jej mohou zkusit zachytit i fotograficky nebo na video. Tímto úkazem pokračuje poměrně bohaté období na sluneční zatmění viditelná v Česku a na Slovensku v současné dekádě. Do roku 2030 se dočkáme ještě 3 dalších částečných zatmění, nejzajímavější bude už příští rok, 2. srpna 2027, které bude v Egyptě pozorovatelné jako druhé nejdelší úplné v tomto století.

Na území Česka a Slovenska úkaz začne nejdříve v Česku okolo 19:19 SELČ, kdy se z pravého spodního okraje začne do slunečního disku „zakusovat“ silueta tmavého Měsíce v novu.  Čím více na východ se budete nacházet, tím později částečné zatmění začne a tím méně ze zatmění také bude vidět. Maximum úkazu proběhne na území Česka i Slovenska 20:11 SELČ podle polohy pozorovatele, ne všude ale bude viditelné (na východě Česka a většině Slovenska proběhne největší zatmění už pod obzorem). Slunce bude při maximu zatmění zakryto Měsícem odspoda, takže bude připomínat úzké „býčí rohy“, které budou ohnuté směrem k obzoru. Právě okolo tohoto momentu bude také citelné největší šero v krajině a Slunce vzápětí zapadne. Bude zajímavé sledovat dvojí soumrak: V průběhu maxima úkazu nastane menší šero, po západu Slunce se opět obloha ještě trošku rozsvítí a teprve potom začne probíhat klasický soumrak.

Níže je uvedena tabulka s viditelností úkazu ve vybraných českých a slovenských městech. Pro podrobnosti o úkazu na vámi vybraném místě stačí navštívit interaktivní mapu Xaviera Jubiera a v mapě si zvolit svou lokalitu. Na pozorování je nutné se vybavit speciálním filtrem pro ochranu zraku. Podrobnější informace o tomto úkazu a dalších zatměních Slunce, která nás v následujících letech čekají, najdete v knize Tajemná zatmění.

Tabulka: Viditelnost zatmění Slunce 12. srpna 2026 z Česka a Slovenska.
Města jsou řazena od západu na východ. Časy jsou v SELČ.

Město	Začátek zatmění	Střed zatmění*	Západ Slunce	Maximální zatmění*
Cheb	19:19:43	20:12:44	20:35	86,8 %
Plzeň	19:20:09	20:12:44	20:30	86,8 %
Praha	19:19:23	20:11:50	20:27	86,2 %
České Budějovice	19:21:13	20:13:29	20:24	87,1 %
Pardubice	19:19:16	20:11:23	20:21	85,9 %
Hradec Králové	19:18:59	20:11:06	20:22	85,7 %
Brno	19:20:28	20:12:18	20:16	86,4 %
Bratislava	19:22:01	20:12:44	20:11	83,3 % (při západu)
Opava	19:19:00	20:10:41	20:13	85,5 %
Ostrava	19:19:07	20:10:42	20:11	86,0 % (při západu)
Banská Bystrica	19:20:37	20:11:53	20:04	67,1 % (při západu)
Poprad	19:19:50	20:10:56	20:01	69,0 % (při západu)
Košice	19:20:05	20:10:57	19:56	61,3 % (při západu)
Humenné	19:19:34	20:10:21	19:54	57,3 % (při západu)

* Na některých místech nastane maximální fáze zatmění už pod obzorem. Pro tato místa je tedy uvedeno maximální procento zatmění v době západu Slunce (v kolonce „Maximální zatmění“ je uvedeno „při západu“)

Jako úplné bude toto zatmění pozorovatelné nízko nad obzorem v Grónsku, na Islandu a ve Španělsku. Zejména do západoevropské země se za ním kvůli snadné dostupnosti vydá i velké množství turistů a vědců nejen z Evropy.

Úkaz bude ve Španělsku pozorovatelný ve večerních hodinách nízko nad západním obzorem před západem Slunce. Maximální délka úplného zatmění se na španělském území bude pohybovat okolo 1 minuty a 49 sekund. Stín Měsíce se nasune od severu, kde se zatmění bude dát pozorovat na velké ploše severního španělského pobřeží od Bilbao až po Corballo. Střední linie pásu zatmění, odkud bude jev trvat nejdéle, bude přecházet západně od města Oviedo. Dále se stín začne posouvat směrem jihovýchodně a nabídne zatmění obyvatelům měst León, Burgos, Soria, Zaragoza nebo Valencie. Samotný Madrid, hlavní město Španělska, bude menší severovýchodní polovinou ležet na okraji pásu úplného zatmění. Ve španělském vnitrozemí bude přitom úplné zatmění pozorovatelné ve výšce okolo 7° nad obzorem jen asi 45 minut před západem Slunce.

Na konci pásu úplného zatmění leží ve Středozemním moři tři oblíbené exotické ostrovní destinace: Minorka, Mallorca a Ibiza. Na všech ostrovech bude zatmění probíhat extrémně nízko nad obzorem jen přibližně čtvrt hodiny před západem Slunce. Nejdéle přitom potrvá na Mallorce, v centrální linii dosáhne délky 1 minuty a 36 sekund.

Z hlediska pozorovacích podmínek a klimatologické situace se jako nejlepší místa k pozorování úkazu jeví vnitrozemní oblasti Španělska jižně od centrální linie zatmění, tedy v obřím sušším pásu mezi Leónem a Valencií, severně a východně od Madridu. Klimatologická statistika provedená z dat získaných za posledních 20 let ukazuje až 70procentní šanci jasného počasí. Ve vnitrozemí je z hlediska pozorování největší obava především z prachu, jenž se může vyskytnout při větších požárech, které poslední roky v letních měsících Španělsko pravidelně sužují. Exotické ostrovy Ibiza, Mallorca a Minorka mají vyhlídky ještě lepší: až 80procentní šanci jasného počasí. Zde je ale potřeba brát velmi výrazně na zřetel výšku Slunce nad obzorem. Zatmění proběhne zhruba 2° nad horizontem a pokud se ve směru Slunce bude nacházet vzdálená kupovitá oblačnost – i když na zbytku oblohy bude zcela jasno – zatmění nebude pozorovatelné. Výhoda vnitrozemí je navíc v tom, že oblast, kde bude úkaz pozorovatelný, má hustou silniční síť a lze se tak lépe operativně přesouvat v případě nepřízně počasí před zatměním.

Co bude k vidění během úplného zatmění Slunce ve Španělsku? Díky malé výšce zatmění se měsíční stín bude promítat na pozorovatele velmi protáhlý a kolem zatmělého Slunce vytvoří kónus tmavomodré oblohy, v níž najdeme nejjasnější planety a hvězdy. Vysoko nad jihozápadem bude nepřehlédnutelná Venuše, nízko nad západo-jihozápadem potom slabší Jupiter. Velmi nizoučko nad obzorem – jihozápadně od Jupiteru – půjde fotograficky zaznamenat i Merkur. Z jasných hvězd se pak vysoko nad hlavou bude dát najít Arcturus ze souhvězdí Pastýře a Vega ze souhvězdí Lyry. Samotné zatmění by mohlo být vizuálně velmi podmanivé díky stále vysoké sluneční aktivitě. Sluneční koróna by měla být poměrně jasná a dosti členitá, nad povrchem zakrytého Slunce jistě budou k vidění jasnější „jazyky“ narůžovělých slunečních protuberancí. Nejkrásnějším momentem každopádně bude začátek a konec úkazu, kdy bude k vidění jev známý jako diamantový prsten, okamžik, kdy vedle měsíčního okraje prosvítají malá, ale výrazná část oslnivé sluneční fotosféry, zatímco zbytek měsíčního limbu obklopuje „prstýnek“ sluneční korony. Jistě bude zajímavé i sledovat, jak se chová během zatmění příroda. V případě pozorování v blízkosti většího množství lidí očekávejte velmi silné emoce, neboť úkaz je vizuálně nesmírně dynamický a jen těžko se na jeho proměny i krásu kdokoliv dokáže předem připravit.

Jak přesně bude probíhat úkaz na jakémkoliv místě na světě, můžete zjistit z interaktivní mapy Xaviera Jubiera. Kliknutím na libovolné místo (případně vaše pozorovací stanoviště) si zobrazíte tabulku průběhu úkazu. Časy jsou uvedeny v UT, ke středoevropskému letnímu je třeba přičíst +2 hodiny. Více informací a rad k pozorování úkazu najdete na speciální stránce.

13. srpna: Letní rojení meteorů má skvělé podmínky!

Nejoblíbenější kosmický „ohňostroj“ roku – meteorický roj Perseidy – se v roce 2026 (po třech letech) opět těší skvělým podmínkám. Podívaná už neodmyslitelně patří k letnímu přírodnímu koloritu (a s tím obdobím souvisí i více volna, teplejší a často příznivější počasí, možnosti výletů do přírody a zážitků pod „čirákem“) a je možnost uvidět opravdu jasné meteory ve větší četnosti. V roce 2026 nastanou jedny z vůbec nejlepších podmínek k pozorování tohoto roje za poslední dvě dekády!

Maximum roje, za nímž stojí kometa 109P Swift-Tutlle a které s sebou nese připomenutí 1768 let staré nespravedlnosti (nespravedlivou a krutou popravu svatého Vavřince), vychází v roce 2026 časné ranní hodiny 13. srpna a měsíční fáze připadá na jen několik hodin po novu (po zatmění Slunce). Náš soused tedy svým svitem vůbec rušit nebude, Perseidy vyvrcholí na dokonale bezměsíčné noci.

Nejvíce meteorů uvidíme během maxima z úterý 12. na středu 13. srpna, kdy má smysl roj sledovat celou noc. Maximum je předpovězeno na středoevropské časné ranní hodiny. Tomu nahrává i poloha radiantu roje (místo odkud meteory zdánlivě vylétají), která v druhé polovině noci stoupá nejvýše nad obzor. Frekvence meteorů tedy bude významně stoupat zejména od půlnoci do rozbřesku. Za dobrého počasí v druhé polovině noci zazáří 50-80 meteorů v každé hodině.

Na pozorování roje Perseid si vyhledejte místo alespoň desítky kilometrů daleko od velkých měst s co nejlepším výhledem do všech stran. Nejvíce meteorů je totiž vidět na obloze nerušené světelným znečištěním z měst a obcí. Při menším umělém jasu noční oblohy totiž vyniknou i ty méně jasné meteory. Pozorovat úkaz je nejvhodnější vleže, například ve spacáku nebo na lehátku. Pro sledování úkazu není třeba žádný dalekohled, meteory náhodně létají po celé obloze a jsou dost výrazné na spatření pouhýma očima.

Perseidy jsou také známé tím, že v době jejich maxima může na obloze zazářit i velmi jasný meteor. V takovém případě sledujeme zánik až několikacentimetrového ledo-prachového fragmentu komety Swift-Tuttle vysoko v zemské atmosféře. Obvykle takové meteory dosahují jasností, jako mají ty nejjasnější hvězdy nočního nebe. Vzácně ale může zazářit i tzv. bolid, tedy meteor jasnější než planeta Venuše či dokonce Měsíc v první čtvrti. Po průletu takového bolidu je také několik minut pozorovatelná zářící stopa, která se vlivem větrných poryvů vysoko v atmosféře postupně zdeformuje a roztáhne do stran.

Úkaz se můžete pokusit i fotografovat. Nezbytný je stativ, fotoaparát s možností dlouhé expozice a širokoúhlým záběrem. Fotoaparát nejprve ustavíte na stativ a zkontrolujete, zda se vám netřese například kvůli větru. Následně nastavíte vyšší citlivost, zaostříte objektiv na nekonečno, nastavíte nejdelší možnou expozici a zamíříte do libovolné části oblohy. Fotografujte se samospouští či přes dálkové ovládání, aby se ani při tomto kroku fotoaparát neroztřásl. Proces opakujte (či využijte sekvenčního snímání), dokud do záběru nevletí kýžený meteor.

Vytrvalé pozorovatele na ranní obloze před rozbřeskem odmění pohled na výraznější planetu Mars nedaleko otevřené hvězdokupy M35 v souhvězdí Blíženců. Krásný úkaz si bude možné vychutnat zejména v malých dalekohledech (viz další úkaz).

15. srpna: Mars a trpasličí planeta Ceres u nebeské Přezky na boty

Zejména pro astrofotografy se v polovině srpna nabídne neobvyklá pozorovatelská příležitost. Na ranní obloze se čím dál jasnější červená planeta Mars octne úhlově blízko otevřené hvězdokupy M35 (přezdívané rovněž Přezka na boty) v souhvězdí Blíženců. Aby toho nebylo málo, zkušení pozorovatelé také nedaleko objeví trpasličí planetu Ceres, největší těleso v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Zatímco Mars a hvězdokupa jsou patrné při pohledu pouhýma očima (na hvězdokupu je zapotřebí přírodně tmavé nebe), ke spatření Cerery je nutný malý dalekohled a mapka.

Astrofotografové si pozorování této nebeské konstelace mohou ještě doplnit o záznam jasných emisních mlhovin v nedalekém hvězdném okolí, jako například IC433 (Medúza) či NGC 2174. Úhlově dále se také bude dát zachytit M1 (Krab) – pozůstatek po supernově v roce 1054 v souhvězdí Býka. Pozorovací „okno“ pro tento úkaz se přitom „otevře“ už 11. srpna a pokračovat bude až do 19. srpna, vždy ráno mezi 1:30 a 4:30 SELČ, tedy od východu planety nad severovýchodním obzorem až do svítání.

Úhlově nejblíže bude Mars u hvězdokupy v sobotu 15. srpna. Výhodou je, že při pozorování vůbec neruší Měsíc, neboť 12. srpna bude v novu (nastane již zmíněné zatmění Slunce). A není vyloučeno, že se při snímání úkazu zadaří zaznamenat ve zorném poli i nějaký meteor z roje Perseid, který rovněž v tomto období dosahuje maxima.

28. srpna: Zatmění Měsíce za rozbřesku

Na konci srpna 2026 se dočkáme dalšího pozoruhodného zatmění, tentokrát Měsíce. Nepůjde o zatmění úplné, jen velmi výrazné částečné. Z našeho území jej budeme moci pozorovat na ranní obloze nízko nad západo-jihozápadním obzorem již za pokročilého svítání.

První známkou blížícího se zatmění přibližně ve 4 hodiny 20 minut SELČ bude pomalu se otupující jas levého horního okraje Měsíce. Tento jev bude sílit a ohlašovat brzký počátek částečného zatmění. Ten přijde ve 4 hodiny 33 minut. V té době měsíční kotouč nalezneme zhruba 14° nad jihozápadním obzorem v souhvězdí Vodnáře. Vysoko v Rybách (nad jiho-jihozápadem) bude Saturn, na východě Mars (v souhvězdí Blíženců) a na severovýchodě jasný Jupiter (v souhvězdí Raka 5° východně od otevřené hvězdokupy M44 Jesličky). Jak bude svítat, bude zároveň Měsíc klesat k západnímu obzoru a nořit se stále hlouběji do zemského stínu. V době, kdy klesne k obzoru, již bude světlá obloha a barvy zemského stínu poblednou v jejím jasu. Stále však bude pozorovatelný atypický úzký srpek nezastíněného Měsíce. Vše končí v 6 hodin 17 minut (pro Prahu, jinde se čas liší v minutách) západem extrémně úzkého Měsíce, což je jen 4 minuty po maximální fázi částečného zatmění.

Měsíc se do zemského stínu v maximu zatmění ponoří 93 % svého průměru, a to shora. V tom okamžiku bude jasně svítit jen velmi úzká „čepička“ severního měsíčního pólu, zatímco na zbytku měsíční plochy se již budou rozkládat barvy v zemském stínu. Půjde tedy o téměř úplné zatmění. Jenomže právě v době maxima zatmění bude na území Česka a Slovenska zapadat. K pozorování je tedy potřeba najít místo s dokonale odkrytým jihozápadním-západním obzorem.

V rámci česko-slovenského území bude nejlépe úkaz pozorovatelný na jihozápadě Česka, kde bude možné spatřit maximální fázi za jasného rozbřesku ještě nad obzorem. Naopak nejméně z úkazu spatří obyvatelé z východního Slovenska, odkud bude Měsíc zapadat už před maximem úkazu. V rámci Evropy celou podívanou uvidí například obyvatelé Francie nebo Španělska. V západním Španělsku (či v Portugalsku) navíc Měsíc zapadá až v době závěrečné polostínové fáze zatmění.

Průběh zatmění nad Českem a Slovenskem

Fáze úkazu	Čas
Začátek polostínové fáze *	3 hod 23 min 55 s SELČ
Začátek částečného zatmění	4 hod 33 min 48 s SELČ
Maximální fáze zatmění (92.9 %)	6 hod 12 min 49 s SELČ
Západ Měsíce (Snina)	5 hod 46 min SELČ
Západ Měsíce (Košice)	5 hod 50 min SELČ
Západ Měsíce (Poprad)	5 hod 54 min SELČ
Západ Měsíce (Banská Bystrica)	5 hod 59 min SELČ
Západ Měsíce (Opava)	6 hod 02 min SELČ
Západ Měsíce (Bratislava, Brno)	6 hod 09 min SELČ
Západ Měsíce (Pardubice)	6 hod 11 min SELČ
Západ Měsíce (Praha)	6 hod 17 min SELČ
Západ Měsíce (České Budějovice)	6 hod 18 min SELČ
Západ Měsíce (Plzeň)	6 hod 22 min SELČ
Západ Měsíce (Cheb)	6 hod 25 min SELČ
Konec částečného zatmění (u nás pod obzorem)	7 hod 51 min 55 s SELČ

* tato fáze není očima ani fotograficky pozorovatelná

Celý srpen a září: Mléčná dráha po setmění

V srpnu a v první polovině září se lze nejsnáze kochat nejkrásnějším úsekem Mléčné dráhy. Ten v druhé polovině léta nacházíme nízko nad jižním obzorem v místech, kde v tomto směru neruší světla ze vzdálených měst. Nádherné je vyhlížet Mléčnou dráhu vždy, když vůbec neruší svým svitem Měsíc. Letní úsek Mléčné dráhy je pozorovatelný v průběhu letních měsíců celou noc, v červnu vrcholí v půli noci, v září už je nad hlavou po setmění. Pokud budete daleko od měst, kde neruší světelné znečištění (například v jedné z oblastí tmavé oblohu v Česku či na Slovensku – v Manětíně, Jizerských horách, Beskydech, na Veľké Fatre nebo Poloninách), uvidíte stříbřitý pás hvězd s bohatými strukturami až k jižnímu obzoru, kde se v souhvězdích Štíra a Střelce Mléčná dráha opticky rozšiřuje. Tím směrem se díváme do centra naší Galaxie.

Září 2026

14. září: Zákryt Venuše Měsícem aneb Dva nebeské srpky u sebe

V pondělí 14. září 2026 se schýlí k opravdové úkazové lahůdce pro fajnšmekry: Dennímu zákrytu jasné planety Venuše Měsícem. Měsíc jasnou Venuši zakryje v odpoledních hodinách nevysoko nad jihovýchodním obzorem. Ačkoliv jde o úkaz na denní obloze (v bezpečné úhlové vzdálenosti od Slunce), na čistém nebi by mohl být vidět i pouhýma očima, neboť Venuše se dá najít i na blankytném nebi za denního světla – pokud bude čistý vzduch. Pochopitelně použití malého dalekohledu podívanou znásobí. Na své si přijdou především fotografové a majitelé větších přístrojů, kteří si jev budou moci zaznamenat v plné kráse třeba i na video.

Úkaz bude nesmírně fotogenický, zejména pro majitele menších dalekohledů. Venuše se bude nacházet západně od Slunce a bude osvětlena podobně jako Měsíc. Obě tělesa se tedy budou velmi podobat svou fází a na snímcích se tedy budou vyjímat jako dva nebeské srpky proti denní modré obloze. Vstup Venuše nastane za neosvětlenou část Měsíce, v dalekohledech tedy budeme sledovat postupné „zmizení“ Venušina srpku za nepozorovatelnou siluetou měsíčního limbu. Výstup bude mnohem zajímavější: Obě tělesa budou výš nad obzorem, za čístého vzduchu tedy lépe pozorovatelná a především krátce po skončení jevu bude možné zachytit oba dva nebeské srpky těsně vedle sebe. Nejfotogeničtější tedy bude celá událost krátce před 13. hodinou SELČ.

Celý úkaz sice potrvá více jak hodinu, ale samotný vstup Venuše za měsíční okraj (viditelný) a její výstup zpoza neosvětleného okraje bude trvat jen desítky sekund.  V Praze vstup nastane okolo 11:33 SELČ, výstup okolo 12:41 SELČ. Na jiných místech Česka a Slovenska se budou časy jevu lišit až v minutách. Přesnou předpověď úkazu pro zvolené místo nabízí například stránka In-the-sky.org nebo si můžete úkaz pro vaši lokalitu nasimulovat pomocí volně stažitelného programu Stellarium.

Druhá polovina září: Vyhlížejte opět světlo zvířetníku

V první polovině září se Měsíc opět dostává do vhodné fáze na pozorování již zmíněného zvířetníkového světla – tentokráte z rána před rozbřeskem nad východním obzorem. Nov nastává 11. září 2026 a Měsíc pak ruší jen večer čili rána jsou až do 24. září 2024 bezměsíčná (až do fáze před úplňkem, který nastane ráno 25. září, po něm se Měsíc přesouvá na ranní oblohu). Ve stejném období se přitom střední Evropě rovina zvířetníkového světla vyklání pod nejvyšším úhlem právě ráno před rozbřeskem a neostrý kužel světla směruje vysoko do souhvězdí Berana přes slabou Mléčnou dráhu v Blížencích, hvězdokupy v Býku nad majestátním souhvězdím Orionu. Za vyhlížením zvířetníkového světla je nutné vyjet daleko od měst, nebo alespoň do míst, kde ve směru na východ nesvítí žádné velké město. Jako odměnu příroda nabídne hned dvě výrazné planety relativně vysoko nad východem – bělavý Jupiter a naoranžovělý Mars.

Říjen 2026

4. října: Nejjasnější Saturn

Na konci září a zejména říjnu je po celou noc pozorovatelná i planeta Saturn, která bude v opozici se Sluncem 4. října 2026 ve 14:21 SELČ. Najdeme ji pouhýma očima v souhvězdí Velryby jako poněkud výraznější objekt v této na hvězdy celkem chudé oblasti. Jistě ale potěší každého majitele už menšího hvězdářského dalekohledu nebo návštěvníka nejbližší lidové hvězdárny, neboť právě dalekohled namířený k této planetě nabízí pohled i na její prstence. Prstence jsou přitom tak rozsáhlé, že ačkoliv je planeta Saturn od nás fyzicky okolo své opozice přes 1 miliardu kilometrů daleko, jsou jako světlý kroužek obepínající kotouček planety viditelné už ve větším binokuláru ustaveném na pevném stativu. Proto je spatřil už Galileo Galilei svým primitivním dalekohledem na počátku 17. století a nazval Saturn „planetou s ušima“.

Díky sklonu osy Saturnovy rotace vůči rovině ekliptiky se ale i prstence jeví různě nakloněné. Prstence se od března roku 2025 zase pozvolna „rozevírají“, a tak jsou čím dál jasnější a výraznější i v menším dalekohledu. Saturn tedy bude vypadat jako kotouček s tenkou gymnastickou obručí.

11. října: Mars v Jesličkách

V polovině října, konkrétně mezi 10. a 12. říjnem 2026, budeme moci v ranních hodinách vysoko nad jihovýchodním obzorem v malých dalekohledech pozorovat velmi nezvyklou podívanou: Planeta Mars se bude promítat před otevřenou hvězdokupou M44 (lidově zvanou „Jesličky“ nebo „Včelí úl“) v souhvězdí Raka. Hvězdokupa je pozorovatelná mimo města i pouhýma očima, její plnou krásu ovšem oceníme až při pohledu malým dalekohledem (například v triedru). Její nejjasnější část na obloze zabírá plochu o průměru přibližně 1,5°, tedy tří měsíčních úplňků vedle sebe.

K hvězdokupě se Mars přiblíží ze severozápadu 10. října 2026. Měsíc nebude vůbec rušit, noc bude bezměsíčná a úkaz se tak bude na tmavém nebi daleko od hvězd dát pozorovat snadno, dokonce i pouhýma očima. Nejblíže se „červená“ planeta ke středu kupy promítne v neděli 11. října nad ránem a vizuálně při pohledu malým dalekohledem s kupou „splyne“, neboť bude velmi blízko jejího středu. V té době bude mít Mars jasnost 1,0 magnitudy a bude tedy poměrně jasným objektem viditelným i z měst.

Celý zdánlivý průchod Marsu před Jesličkami bude možné vyhlížet každé zmíněné říjnové ráno od jedné hodiny až do svítání velmi vysoko nad východním až jihovýchodním obzorem. Jak už bylo zmíněno, i když bude podívaná pozorovatelná i očima, má smysl se vybavit malým dalekohledem. Kupa je sice viditelná na tmavé obloze bez něj, ale její bohatost na hvězdy vynikne až v teleskopu. K pozorování přitom postačí opravdu jen běžný triedr. Během největšího úhlového přiblížení planety ke kupě se bude při pohledu volným okem zdát, že naoranžovělý Mars obklopuje slabá mlhavá skvrna. Při pohledu triedrem se pak okolo Marsu zřetelně ukáže  několik desítek nejjasnějších hvězd této asi 600 světelných let vzdálené otevřené hvězdokupy.

21. října: Říjnový prach z Halleyovy komety

Ve středu 21. října 2026 vrcholí pravidelný meteorický roj Orionid, jehož zdrojem je prach z Halleyovy komety. Radiant roje, odkud meteory zdánlivě vylétají, se totiž promítá do „kyje“ v severovýchodní části souhvězdí Orionu. Toto místo stoupá nad obzor v pozdních nočních hodinách a vrcholí až okolo 3. hodiny ranní. Maximum v roce 2026 připadá na fázi dorůstajícího Měsíce, který v nocích okolo maxima roje zapadá okolo půlnoci, podmínky tedy budou příznivé. Právě tehdy, kdy Měsíc už bude pod obzorem, meteorů bude padat nejvíce.

Obecně Orionidy nejsou moc aktivním rojem (frekvence u nás dosahuje okolo 5-10 meteorů v hodině; jen vzácně více), ale občas vyprodukují i celkem jasné meteory, tzv. bolidy. V průběhu maxima roje se tedy můžeme dočkat i několika jasnějších meteorů pocházejících z úlomků vůbec nejznámější vlasatice. Aktivita roje je navíc pozvolná, trvá déle než měsíc, od 2. října až do 7. listopadu, takže maximum není nikterak ostré. Má tedy smysl se dívat na Orionidy i několik nocí před maximem.

Úkaz se můžete pokusit i fotografovat. Nezbytný je stativ, fotoaparát s možností dlouhé expozice a širokoúhlým záběrem. Fotoaparát nejprve ustavíte na stativ a zkontrolujete, zda se vám netřese například kvůli větru. Následně nastavíte vyšší citlivost, zaostříte objektiv na nekonečno, nastavíte nejdelší možnou expozici a zamíříte do libovolné části oblohy. Fotografujte se samospouští či přes dálkové ovládání, aby se ani při tomto kroku fotoaparát neroztřásl. Proces opakujte (či využijte sekvenčního snímání), dokud do záběru nevletí kýžený meteor.

Listopad 2026

2. a 3. listopadu: Pozoruhodná nebeská šňůra

Hned na začátku měsíce, konkrétně v pondělí 2. a v úterý 3. listopadu, se na pozdní noční obloze nabídne nezvyklé uskupení jasnějších objektů jak Sluneční soustavy, tak vzdáleného nebe. Ty se seřadí do krásné přímky, a to zejména 2. listopadu v druhé polovině noci (slabší). Přímku bude tvořit otevřená hvězdokupa M44 (lidově zvaná „Jesličky“ nebo „Včelí úl“), Měsíc, Mars, Jupiter a hvězda Regulus. Situace bude pokračovat i v následující noci, jen Měsíc pozvolna postoupí východně od planet. Další ráno, ve středu 4. listopadu, bude už úhlově daleko od zbývajících 4 objektů, přesto se bude díky poloze poblíž ekliptiky stále držet v nastavené „lince“. Seřazení těchto objektů sledujte vždycky po 1. hodině ranní, kdy se dostatečně vysoko nad východní obzor dostane i hvězda Regulus. Pozorovat pak můžete až do svítání, „šňůra“ objektů bude k vidění, dokud nebude příliš světlo. A kromě hvězdokupy Jesličky jsou všechny zmíněné objekty na projasněné obloze pozorovatelné pohodlně i z měst.

7. listopadu: Nebeská konstelace pro skřivany

V sobotu 7. listopadu 2026 časně ráno okolo 6. hodiny může za jasného počasí potěšit nízko nad jihovýchodním obzorem pohled na pěkný nebeský trojúhelník tvořený jasnou planetou Venuší, úzkým srpkem Měsíce s popelavým svitem (sluneční světlo rozptýlené Zemí k jinak nepřímo osvětlené části zbytku měsíčního disku) a hvězdou Spica ze souhvězdí Panny. Fotogenické uskupení bude pozorovatelné za úsvitu opravdu velmi nízko nad obzorem, k jeho spatření tedy bude zapotřebí nerušený výhled k jihovýchodu.

16. listopadu: Těsné setkání Jupiteru a Marsu

Ke třetí velké planetární konjunkci roku 2026 (po březnové s Venuší a Saturnem a červnové s Venuší a Jupiterem) se schýlí v pondělí 16. listopadu 2026 ráno. Vysoko nad jihovýchodním obzorem v souhvězdí Lva dojde k těsné konjunkci jasné planety Jupiter a červené planety Mars. Největší přiblížení se odehraje ve 3:06 SEČ a planety bude dělit úhlová vzdálenost 1° 11’ (tedy o něco více jak dva měsíční úplňky vedle sebe). Dvojici planet doplní z východu také jasná hvězda Regulus ze souhvězdí Lva.

Ve středně velkém dalekohledu (s průměrem nad 10 cm) budeme moci Mars s Jupiterem sledovat v jednom zorném poli. Mars se při větším přiblížení bude jevit jako nápadný naoranžovělý oválek (s fází podobnou Měsíci mezi úplňkem a poslední čtvrtí), Jupiter jako kotouček s pruhy (atmosférickými pásy) a v jeho blízkosti se v jedné rovině ukáží všechny 4 „Galileovské měsíce“ – Callistó, Ió západně od planety, Európa a Ganymedes východně. Ve větších teleskopech uprostřed kotoučku planety spatříme i  „Velkou červenou skvrnu“ (známá dlouhotrvající Jupiterova bouře).

Pozorování přitom bude snadné: Obě planety vyjdou nad obzor už okolo 23. hodiny předchozího dne a pozorovatelné zůstanou až do svítání 16. listopadu. Navíc budou už dostatečně jasné i při pozorování z měst, neboť jak Jupiter tak Mars se budou blížit do tzv. opozice se Sluncem, kdy se na obloze zpravidla jeví nejjasnější. Jasnější Jupiter se do opozice dostane 11. února 2027, Mars o 6 dní později, tedy 17. února stejného roku. Takto těsně se ale k sobě už v dalších měsících úhlově nepřiblíží. Nenechte si tedy vzácnou podívanou ujít!.

Celý listopad: Občas zazáří jasná Taurida

I přes svit Měsíce by se na konci října a pak zejména na začátku listopadu mohly o několik jasných meteorů postarat dvě větve (severní a jižní) meteorického roje Taurid. Mateřskou kometou jižní větvě je krátkoperiodická kometa 2P/Encke (vrací se ke Slunci za 3,3 roku), která proletí kolem Slunce na počátku roku 2027. Severní větev má pravděpodobně na svědomí drolící se asteroid 2004 TG10, který je pravděpodobně velkým fragmentem Enckeovy komety. Je obvyklé, že proudy Taurid produkují opravdu jasné bolidy a díky jejich maximu na přelomu října a listopadu se v zámoří také občas přezdívají „helloweenské ohnivé koule“ (z angl. Helloween fireballs). Jižní Tauridy mají období aktivity trvající zhruba dva měsíce (mezi 10. zářím a 20. listopadem). Severní Tauridy bývají nejaktivnější necelý měsíc později (28. 10. až 17. 11., s maximem kolem 2 až 3. listopadu). Při malé zenitové frekvenci přibližně 5-10 meteorů za hodinu vychází jejich společné maximum okolo 5. listopadu 2026. Měsíc se bude v té době blížit do novu, takže je šance, že nebe pročísne nějaký velmi jasný bolid na tmavé bezměsíčné obloze. Jsou i případy, kdy bolidy Taurid dosáhly právě jasu Měsíce v úplňku a rozzářily noční krajinu!

Prosinec 2026

14. prosince: Zimní rojení Geminid

Posledním pravidelným meteorickým rojem bude v roce 2026 Geminid. Mateřským tělesem roje Geminid je planetka (3200) Phaeton, pravděpodobně bývalá a dnes již vyhaslá kometa. Radiant roje se nachází východně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí Blíženců, hvězd Castor a Pollux. Na prosincové obloze vychází už za večerního soumraku a během noci stoupají vysoko nad jižní obzor, kde vrcholí po půlnoci. Nejvíce meteorů lze tedy vždy očekávat mezi půlnocí a 4. hodinou ranní. Meteory jsou pomalé a často poměrně jasné, se stoupající výškou radiantu stoupá i frekvence roje.

Nejvíce meteorů spatříme v nocích okolo 14. prosince, neboť maximum nastává 14. prosince okolo 15:00 SEČ (a poté už aktivita roje prudce klesá). Pozorovat má tedy smysl jak v noci z 13. na 14. prosince, tak i ze 14. na 15. prosince. Příznivá je měsíční fáze: Měsíc bude částečně svým ne zcela výrazným svitem rušit v den maxima roje jen večer v souhvězdí Vodnáře, a to ve fázi 5 dní po novu. Bude zapadat už okolo 21. hodiny. Většinu noci (včetně období mezi půlnocí a 4. hodinou ranní, kdy meteory padají nejčetněji) bude tedy bezměsíčná tma a mimo města bude možné spatřit i ty nejslabší meteory.

Vyplatí se tedy vyhlížet vždy zejména v druhé polovině noci. Mezi půlnocí a 4. hodinou ranní souhvězdí Blíženci stoupají nejvýše nad obzor. I přes svit Měsíce po jeho východu v časných ranních hodinách bude možné uvidět alespoň jasné meteory, jejich frekvence by mohla být za těchto podmínek okolo 130 za hodinu. Pokud už bude někde ležet sněhová pokrývka, nenechte se odradit mrazem a zkuste aspoň na pár chvil strávit čas pod nebem. „Padající hvězdy“ nad „ladovskou krajinou“ jsou vskutku pohádkovým zážitkem.

Úkaz se můžete pokusit i fotografovat. Nezbytný je stativ, fotoaparát s možností dlouhé expozice a širokoúhlým záběrem. Fotoaparát nejprve ustavíte na stativ a zkontrolujete, zda se vám netřese například kvůli větru. Následně nastavíte vyšší citlivost, zaostříte objektiv na nekonečno, nastavíte nejdelší možnou expozici a zamíříte do libovolné části oblohy. Fotografujte se samospouští či přes dálkové ovládání, aby se ani při tomto kroku fotoaparát neroztřásl. Proces opakujte (či využijte sekvenčního snímání), dokud do záběru nevletí kýžený meteor.

24. prosince: Velký vánoční Měsíc

Jako (téměř) každý rok i v roce 2026 nastane úplněk, během kterého bude Měsíc zároveň procházet na své eliptické dráze tzv. přízemím, a tedy jeden úplňkový Měsíc bude úhlově největší v celém roce. Moment tohoto největšího úplňku připadá na Štědrý den 24. prosince 2026 ve 2:30 SEČ, přičemž v té době bude na naší obloze vysoko nad jižním obzorem. K největšímu přiblížení Měsíce k Zemi pak dojde o 7 hodin později, tedy v 9:31 SEČ, a tehdy bude Měsíc od Země dělit 356 649 km.

Úhlově velký Měsíc má tak smysl pozorovat a fotografovat už při jeho východu v předvánoční den 23. prosince (okolo 16. hodiny SEČ), samozřejmě při jeho západu na Štědrý den časně ráno a pak i ve štědrovečerní podvečer 24. prosince (opět okolo 16. hodiny). V průběhu noci z 23. na 24. prosince bude Měsíc o 30 % jasnější než nejmenší úplněk v roce a bude tedy možné při jeho svitu číst i noviny.

Nečekejte ale žádný obří Měsíc! I úhlově největší úplněk v roce je stále jen asi o 15 procent větší než ten úhlově nejmenší v roce (tedy o tloušťku párátka drženého při natažené paži co nejdál od očí). To, co jistě vždycky zaujme, bez ohledu na velikost úplňku, je východ Měsíce nad obzorem. Optická iluze, při které náš mozek porovnává velikost Měsíce se vzdálenými objekty na obzoru, v nás skutečně vyvolává pocit, že je Měsíc „obrovský“.

 

Zdroje a doporučené odkazy:

[1] Kniha Tajemná zatmění (nakl. Albatros, 2018)
[2] Gideon van Buitenen – informace o kometách
[3] Interaktivní mapy slunečních a měsíčních zatmění, Xavier Jubier
[4] Kalendář úkazů 2026
[5] IMO.net – kalendář meteorických rojů
[6] In The Sky
[7] FourmiLab – Přízemí a odzemí Měsíce
[8] Calendar-12.com – Měsíční fáze
[9] ALPO-Astronomy.org
[10] Stellarium
[11] Lunární dílna Pavla Gabzdyla

Kontakty a další informace:

Mgr. Petr Horálek
PR výstupů evropských projektů FÚ SU v Opavě
Email: petr.horalek@slu.cz
Telefon: +420 732 826 853

RNDr. Tomáš Gráf, Ph.D.
Fyzikální ústav SU v Opavě, vedoucí observatoře WHOO! a Unisféry
Email: tomas.graf@fpf.slu.cz
Telefon: +420 553 684 548