Obrázek 1. Výřez z celooblohového snímku bolidu EN170426_185359 pořízeného automatickou digitální bolidovou kamerou Evropské bolidové sítě na stanici Červená hora v Moravsko-slezském kraji. Foto: Astronomický ústav AV ČR.
Když 17. dubna 2026 rozzářil oblohu nad střední Evropou jasný bolid, důležité svědectví o jeho dráze podaly přístroje z Opavy. Bolidové kamery na Slezské univerzitě, které provozuje Astronomický ústav Akademie věd ČR, zachytily přesná data nezbytná pro výpočet dynamiky letu. Přečtěte si podrobnosti v oficiální tiskové zprávě Astronomického ústavu AV ČR, kterou uvádíme v plném znění.
Záznamy hlavně na Moravě a ve Slezsku
Pro objasnění tohoto velmi vzácného přírodního úkazu bylo rozhodující, že se podařil zaznamenat speciálními přístroji, které jsou rozmístěny na velkém území střední Evropy na stanicích tzv. Evropské bolidové sítě, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Všechny naše přístroje, tedy fotografické i videokamery, přesné fotometry a i ostatní sledovací systémy byly v činnosti a tak se nám podařilo pořídit velké množství záznamů a ty nejvhodnější, tj. především ty z největší blízkosti ke dráze bolidu jsme použili pro jeho podrobný popis. Na obrázku 1 je výřez z celooblohového fotografického snímku pořízeného automatickou celooblohovou bolidovou kamerou na stanici ČHMÚ Červená Hora poblíž Budišova nad Budišovkou v Moravsko-slezském kraji. K celooblohovým fotografickým snímkům jsme ještě použili záznamy z našich videokamer, například z Opavy, kde složený snímek z tohoto videozáznamu je na obrázku 2.
Co všechno se dalo zjistit?
Obrázek 2. Složený snímek z videozáznamu bolidu EN170426_185359 pořízeného videokamerou ze stanice Evropské bolidové sítě v Opavě. Foto: Astronomický ústav AV ČR.
Pro předběžný výpočet jsme kromě těchto záznamů použili ještě záznamy z dalších stanic, jako například z Lysé hory, Frýdlantu, Kunžaku, Ondřejova a dalších. Kromě všech těchto záznamů v přímém světle máme i spektrální záznamy, což je důležité především pro určení složení tohoto meziplanetárního tělesa (meteoroidu). Rovněž tak máme zachycen i přesný průběh svícení bolidu a čas jeho přeletu, a to velmi rychlými fotometry, jejichž časové rozlišení je 5000 vzorků za sekundu, a které jsou taktéž součástí našich kamer na všech našich stanicích. Díky všem těmto záznamům, bylo tedy možné zatím předběžně popsat jak atmosférickou dráhu bolidu, tak i jeho předsrážkovou dráhu ve Sluneční soustavě a také jeho základní fyzikální parametry. A také určit velikost, typ a přepokládanou oblast pádu meteoritu. V této zprávě ovšem tyto údaje podle dohody s polskými kolegy ještě zveřejňovat nebudeme.
Co se tedy odehrálo během soumraku na severní obloze?
Přesně v 18 hodin 53 minut a 59 sekund světového času vstoupil do zemské atmosféry relativně velký meteoroid (dále označený také jako EN170426_185359) o hmotnosti kolem 100 kg složený převážně z železa a niklu a začal svítit natolik, že byl již zaznamenatelný našimi kamerami. Bylo to ve výšce 84 km nad zemí a tento úlomek meziplanetární hmoty se v té době pohyboval rychlostí jen o málo vyšší než 13 km/s (tedy z hlediska srážkových rychlostí těchto těles se Zemí velmi pomalu) a po poměrně strmé dráze k zemskému povrchu 69 stupňů pokračoval v letu přibližně jihovýchodním směrem a postupně zjasňoval. Díky vysokému sklonu je průmět dráhy (viz obrázek 3) relativně krátký, nicméně ve skutečnosti v atmosféře těleso uletělo téměř 75 km světelné dráhy. Celá tato dráha ležela západně od polského města Lodž. V maximu dosáhl bolid absolutní jasnost přesně srovnatelnou s jasností Měsíce v úplňku.
Velmi nízko nad zemí
Obrázek 3 Průmět světelné dráhy bolidu EN170426_185359 v atmosféře na zemský povrch (žlutá šipka). Skutečná světelná dráha byla dlouhá 75 km, avšak kvůli relativně velkému sklonu 69 stupňů se průmět jeví relativně krátký. Bílé čtverečky s černých středem vyznačují polohy některých především bližších stanic Evropské bolidové sítě, které bolid zaznamenaly. Grafika: Astronomický ústav AV ČR, podkladová mapa: Google Earth.
Jednalo se o velmi soudržný meteoroid, takže proniknul velmi hluboko do atmosféry. Pohasl po téměř 7 sekundách letu ve výšce pouhých 14 kilometrů nad zemí, což je mimořádně nízko. V tu dobu již byl zbrzděný natolik, že významný zbytek jeho původní hmoty přečkal ablační fázi letu a dopadl na zemský povrch jako meteorit. Tyto podrobnosti o počtu, velikosti a oblasti pádu meteoritů, ale v této chvíli zveřejňovat nebudeme, jak již bylo zmíněno výše. Před srážkou se zemí se tento meteoroid pohyboval po dráze jen mírně skloněné k rovině ekliptiky, tj. rovině zemské dráhy. V přísluní se jen velmi těsně dostával blíže ke Slunci než je dráha Země a v odsluní se nejdále dostával do vnitřní části pásu asteroidů, tedy do oblasti mezi dráhami planet Marsu a Jupiteru. Jeden oběh kolem Slunce mu trval téměř přesně 2 pozemské roky. Tento charakter dráhy je typický pro meteoroidy asteroidálního původu.
Na závěr chceme poděkovat kolegům ze Slezské univerzity v Opavě za možnost umístění a provozu našich videokamer, z nichž jedna (viz obrázek 2) byla důležitá pro určení především dynamiky tohoto mimořádného bolidu.
Kontakty a další informace:
Mgr. Martin Petrásek
Fyzikální ústav SU v Opavě
Email: martin.petrasek@physics.slu.cz
Telefon: +420 553 684 279
Pavel Spurný, Jiří Borovička a Lukáš Shrbený
Oddělení meziplanetární hmoty
Astronomický ústav AV ČR
Email: mph@asu.cas.cz