Na večerní obloze je k vidění jasná Venuše a zvířetníkové světlo

Kužel zvířetníkového světla sahající až k oblouku Mléčné dráhy v březnu 2020 (jasný objekt je planeta Venuše. Na obzoru však září žluté světelné znečištění. Foto: Petr Horálek.
Jasná planeta Venuše na obloze za rozbřesku. Foto: Petr Horálek/FÚ v Opavě.

Jasná planeta Venuše na obloze za rozbřesku. Foto: Petr Horálek/FÚ v Opavě.

Jasná planeta Venuše je v těchto dnech pozorovatelná vysoko nad západním obzorem jako „Večernice“. Dá se spatřit i z měst a pokud se člověk nachází daleko od zdrojů světelného znečištění, planetu lze snadno uzřít v kuželi slabého zvířetníkového světla. V první polovině března bude nedaleko Venuše také pozorovatelný prchavý Merkur, který se jinak na obloze obtížně hledá. Právě díky Venuši si jej bude moci najít a za soumraku zaznamenat prakticky každý.

Už jen měsíc s Večernicí, poté s Jitřenkou

Planeta bude na večerní obloze pozorovatelná ještě zhruba měsíc. Po tu dobu bude neustále stále třetím nejjasnějším objektem oblohy (po Slunci a Měsíci), v malých dalekohledech bude  patrná její fáze podobná Měsíci před první čtvrtí. Každý další večer se bude za soumraku nacházet už jen níže nad západním obzorem. V druhé polovině března se z večerní vytratí (23. března 2025 projde tzv. dolní konjunkcí se Sluncem a octne se nakrátko pouze na denní obloze). Po tomto momentu se začne na nebi předcházet Slunce na ranní obloze a pozvolna se objevovat za rozbřesku jako Jitřenka před východem naší mateřské hvězdy. Tak bude k vidění až téměř do konce roku 2025, nejvýše nad ranním středoevropským obzorem se octne 14. srpna 2025.

Najděte si Merkur pomocí Venuše

Rádi byste zahlédli na obloze planetu Merkur? Planeta Merkur, jak známo, je první planetou od Slunce, a tedy obtížně pozorovatelná, neboť se často objevuje jen velmi nízko nad obzorem za jasného soumraku nebo rozbřesku. Navíc její jasnost je mnohdy srovnatelná se středně výraznými hvězdami na obloze, takže se často dá snadno přehlédnout. V březnu 2025 se ale naskytnou velmi dobré pozorovací podmínky, které její vyhledání umožní na večerní obloze.

Konstelace Venuše, Měsíce a Merkuru za soumraku nad západním obzorem 1. března 2025. Zdroj: Petr Horálek/Fyzikální ústav v Opavě.

Konstelace Venuše, Měsíce a Merkuru za soumraku nad západním obzorem 1. března 2025. Zdroj: Petr Horálek/Fyzikální ústav v Opavě.

Planeta Merkur se začne za soumraku objevovat už na konci února, přičemž nejprve bude její nalezení velmi obtížné (velmi nízko nad západním obzorem za jasného soumraku). Situace se ale rapidně změní 1. března 2025, kdy se do výhledu k Merkuru dostane mladý Měsíc a spolu s jasnou Venuší utvoří všechna tři tělesa úhlově velký fotogenický trojúhelník poměrně snadno pozorovatelný i z měst, a to zhruba po 18:30 SEČ nízko nad západním obzorem. V dalších dnech se Měsíc přesune výš nad obzor, zatímco naopak jasná „Večernice“, planeta Venuše, se bude k Merkuru úhlově nápadně přibližovat a právě jejich úhlově blízké setkání umožní planetu Merkur snadno identifikovat. Zachytit si obě planety budou moci lidé i na mobilní telefon.

Planety Venuše a Merkur v úhlové blízkosti na večerní obloze za soumraku 11. března 2025. Planeta Merkur bude díky jasné Venuši snadno vyhledatelná. Zdroj: Petr Horálek/Fyzikální ústav v Opavě.

Planety Venuše a Merkur v úhlové blízkosti na večerní obloze za soumraku 11. března 2025. Planeta Merkur bude díky jasné Venuši snadno vyhledatelná. Zdroj: Petr Horálek/Fyzikální ústav v Opavě.

Zvířetníkové světlo k tomu

Planetu Venuši můžeme v následujícím týdnu pozorovat daleko od měst v tzv. zvířetníkovém světle. To se táhne podél ekliptiky (roviny zemské dráhy, která se na obloze pomyslně promítá do zvířetníkových souhvězdí – odtud ten název) a nejde vlastně o nic jiného než prach v okolí Slunce soustředěný do rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku a který rozptyluje sluneční záření. Když tedy Slunce zapadne a následně skončí i soumrak, obloha ztmavne a nad západním obzorem lze proti hvězdnému pozadí najít mlhavý kužel neostré záře.

Kužel zvířetníkového světla sahající až k oblouku Mléčné dráhy v březnu 2020, jasný objekt je planeta Venuše. Na obzoru však září žluté rušivé umělé osvětlení. Foto: Petr Horálek.

Kužel zvířetníkového světla sahající až k oblouku Mléčné dráhy v březnu 2020, jasný objekt je planeta Venuše. Na obzoru však září žluté rušivé umělé osvětlení. Foto: Petr Horálek.

Díky sklonu ekliptiky vůči horizontu se právě v období jarní rovnodennosti zvířetníkové světlo od obzoru nejvíce vyklání a je tudíž večer nejlépe vidět (stejné podmínky se pak nabízejí na zářijové obloze před rozbřeskem). Kužel se na opravdu tmavé obloze nese až k hvězdokupě Plejády v souhvězdí Býka (kde se nyní nachází další jasná planeta – Jupiter) a vytváří se slabým obloukem zimní Mléčné dráhy pozoruhodnou kompozici, o níž se každým rokem snaží mnoho fotografů na severní zemské polokouli s nějakou pěknou pozemskou krajinou v popředí.

Kdo nestihne zvířetníkové světlo spatřit v následujícím týdnu, než se na večerní oblohu vrátí Měsíc a přezáří jej svým svitem, bude mít příležitost ještě v březnu. Nejlepší jarní období v roce 2025 pro vyhlížení zvířetníkového světla nastane mezi 17. a 31. březnem 2025, tedy okolo jarní rovnodennosti. V té době rovnež nebude rušit měsíc a světlo bude pozorovatelné po soumraku nad západním obzorem daleko od měst.

Kontakty a další informace:

Mgr. Petr Horálek
PR výstupů evropských projektů FÚ SU v Opavě
Email: petr.horalek@slu.cz
Telefon: +420 732 826 853

RNDr. Tomáš Gráf, Ph.D.
Fyzikální ústav SU v Opavě, vedoucí observatoře WHOO! a Unisféry
Email: tomas.graf@fpf.slu.cz
Telefon: +420 553 684 548